Poslední ročník přede mnou

Letos jsem měl celkem štěstí a mezi zkouškami jsem zpravidla měl jeden den pauzu, takže jsem je přežil relativně v pořádku. V jistém smyslu ze mě napětí už mohlo opadnout, na druhou stranu ještě není po všem, přičemž napětí teprve vyvrcholí. Výsledky se totiž dozvím až příští pondělí a tato část bývá paradoxně možná ta nejvíc stresující z celého zkouškového procesu.

Příští týden začínám v Mnichově na dvouměsíční stáži v technologickém poradenství. Těším se, že opět začnu intenzivně pracovat, tentokrát v nové oblasti trochu odlišné od matematiky, kterou jsem dělal přes rok i minulé léto – mým úkolem bude programovat řešení jistého zadání. Mám proto hodně nového co se učit, což je pokaždé vzrušující. Také to pro mě bude znamenat vykročení z komfortní zóny a očekávám, že prvních několik dní bude náročných i dobrodružných zároveň.

Ve volném čase mám celou řadu plánů, co chci přes léto stihnout. Z Mnichova například není daleko do Alp. Také bych chtěl osvěžit svoje znalosti němčiny. Hlavně si pak pročtu své podzimní předměty, protože v příštím trimestru se budu muset soustředit na psaní disertační práce, jejíž téma se dozvím bohužel až v září. Dále mám velké plány v kuchyni. V minulém blogu jsem psal o nových receptech, které chci vyzkoušet. Tentokrát neplánuji žádné nové recepty, chci ale vyzkoušet pokrm, který mezi některými mými spolužáky v posledních měsících nabyl nevídané popularity: Huel. Jde o výživově kompletní jídlo vprášku, jehož příprava nezabere údajně více než patnáct vteřin. Tak jsem zvědavý, co všechno stihnu v čase, který ušetřím.