PODZIM 2018

To vše rozhodně není samozřejmostí. Základní principy nabídky a poptávky hovoří jasně v neprospěch toho, kdo se naivně rozhodl k zásadní proměně své mobility zrovna na začátku školního roku. Tedy v době, kdy se počet potenciálních zákazníků cyklo obchodů rozrostl o solidních několik tisíc prváků, z nichž k nevelkému překvapení většina nepotřebuje celý rok indiánského běhu do laboratoří či sportovní haly k tomu, aby ke stejnému rozhodnutí dospěli také.

Počáteční odhodlání je u dostatečně odolného jedince následováno nekonečnými, stále ještě pěšími, obchůzkami nejzapadlejších překupníků kol hnanými nadějí, že sem se ještě lavina cyklistického šílenství nedostala. Ani ty nejodlehlejší oblasti města však nejsou ochráněny, a proto nakonec nevyhnutelně dojde na riskantní záložní možnost. Internet. Tam je nabídka poměrně široká, horší je to pak s možností ověření kvality kupovaného zboží. S trochou odvahy se ale poměrně snadno ocitáme v tak dlouho vyhlížené situaci z prvního odstavce.

To je ale jen začátek. Jelikož je náš nový dvoukolý přítel Brit, vyžaduje náležitou pozornost. Pokud se mu jí nedostává, zkrátka přestane spolupracovat. A tak nezbývá nic jiného, než v klidu absolvovat pravidelné výjezdy za náhradními díly a s masochistickou fascinací pozorovat, kolik neočekávaných součástek se na jízdním kole vyskytuje a může se porouchat.

S tak zásadním rozhodnutím přichází také velká zodpovědnost. Je otázkou osobní hrdosti vyhnout se těm politováníhodným momentům, kdy cyklista za doprovodu ďábelského skřípotu, vrzání a posměšných pohledů kolemjdoucích zastaví na červenou. Zvláště, pak když si uvědomí, že sám, ještě jako chodec, podobné pohledy rozdával a utrmácený se rozohňoval nad tím, jak se někdo může o svého pomocníka tak špatně starat. Jenže teď zjišťuje, že kolo, tak náročně z druhé ruky a za náležitě studentskou cenu obstarané, skutečně vyžaduje péči téměř neustálou. Mazací olej je dobrý základ, zdaleka ale nestačí. Vždy je možné něco seštelovat, vyměnit či dotáhnout a dosažení kýžené tiché a plynulé jízdy se zdá být úkol skutečně nadlidský.

Starosti se skřípějícími brzdami jsou však brzy nahrazeny obavami takřka existenciálními. Jejich charakter je natolik vážný, že se dotýká samotné víry v dobrotu jako základ lidskosti. Spolubydlícímu někdo odcizil zadní kolo z bicyklu zamčeného na pozemku univerzity. Skutečná nehoráznost a ponaučení, že zamknout rám v tomhle městě rozhodně není dost. Po opadnutí tsunami zájmu z prvních týdnů školy je totiž místní obchod s jízdními koly udržován v chodu nekonečným soubojem hydraulických nůžek a ocelových zámků.

Je téměř znepokojující, jak rychle člověk zpohodlní. Představa, že bych ještě někdy musel do laboratoře či na trénink pěšky, se pro mě za pár týdnů vlastnictví kola stala natolik hororovou, že statečně podstupuji každodenní předem prohranou bitvu se skřípotem, poctivě promazávám řetěz a kromě masivního U zámku na rám používám také ocelové lano k zamčení obou kol. Bitva se zloději doufám předem prohraná není a strašlivá hrozba toho, že bych se musel vzdát těch 10 ušetřených minut na každé cestě, se nenaplní. Čtenáři, drž mi palce!