Plácání (ve vodě)

Zvlášť pak proto, že v tento posvátný čas téměř žádný student o své alma mater nechce slyšet. Proto bude tento příspěvek spíše věnován plácání. Plácání ve vodě, plácání sebou do postele po jarním semestru a plácání o mých plánech a vizích na léto. 

První velká událost je nepochybně úspěšné zakončení jarního semestru se skvělými výsledky. Ne každý mě tak dobře zná. Nemusí být tedy známo, že jsem nikdy nevynikala v matematice (mé klienty v práci ale uklidním, že rozpočty kampaní počítám s kalkulačkou), a tak “dvojka” ze statistky za uplynulý semestr je pro mě velký důvod k oslavám. Snad mi nadšení vydrží po prázdninách, protože pak přichází pokračování. 

Na příští semestr už mám předměty zapsané a nečeká mě rozhodně žádné leháro. Na studijním oddělení se mě ale malinko jala deprese, když jsem viděla, kolik předmětů a kreditů mám ještě před sebou. Se zaměstnáním si zkrátka nezvládám brát více hodin ve škole. Přes mé vyjádřené obavy, že “tu budu studovat do třiceti”, mě na studijním oddělení uklidnili, že mě tam budou mít ale moc rádi. Tak aspoň tak.  

Další velká událost je, že jsem v práci dala místo dovolené výpověď. Po změně agentury jsem necítila naplnění, a tak se budu po zkušenostech poohlížet jinde. Léto nechám vyhrazené svým nejbližším, knížkám (tentokrát ne do školy!), hlídání dětí, pejsků a hledání toho správného zaměstnání. 

O zábavu se nám postarala naše Šunková rolka, která přivedla na svět 3 koťata. Oba smluvené termíny kastrace zrušila Šunka svým mrouskáním. Velikonoční výlet za rodinou na Moravu byl pak evidentně osudový. Naštěstí je Rolka miláčkem všech a o její děti je zájem. Přes léto se můj obávaný osud kočičí ženy malinko přiblíží realitě se čtyřma pobíhajícíma kočkama. Ale jen dočasně. 

Takže než se ponořím zase do světa psychologických experimentů, teorií, výzkumů, terminologií, statistiky a dějepisu, jdu se nořit do beletrie. A do vody.