Opravdickost aneb [+trill]

Na pobočce mi řekli, že mi jej nemohou nabídnout, ale online jsem si jej otevřel (zdůrazňuji, že bez jakýchkoliv nepravd a s použitím svých existujících údajů pro elektronické bankovnictví) za deset minut bez problémů. Těžko se mi rozhoduje, zda jsou horší banky, nebo realitky. Mluvím o tom ale především proto, že přestože nominálně jde jen o uznání, že si zasloužím lepší služby než chronický dlužník, je to použitelný můstek k motivu, který se v mém životě od minulého příspěvku párkrát zopakoval: věci jsou najednou více „opravdické“.

Úsilí a probdělé noci, které jsem vložil do práce v minulém semestru, přinesly ovoce a vynesly všechny mé známky nad 70%, čímž jsem dosáhl samých A. To mne sice uspokojuje, ale větší radost a zadostiučinění mi přinesl můj výzkum v rámci předmětu Dialektologie gaelštiny v oblasti hláskosloví dialektu ostrova Sv. Kilda, evakuovaného v roce 1930, na základě dialektologických výzkumů z minulého století a archivních zvukových nahrávek. Opět jsem si připomněl, jak matoucí mohou surová data být, a jak vzácné jsou ve vědecké práci jasné odpovědi; po dnech a nocích práce jsem se však prokousal k obhajitelné analýze. Co je ale nejdůležitější, vím s jistotou, že jsem prvním člověkem, který se těmto datům do takové hloubky věnoval. Možnost pracovat s neprozkoumaným materiálem je jedna z velkých výhod studentů keltistiky, ať už je spíš zajímá jazyk, nebo literatura. Každopádně, tento svůj výzkum budu prezentovat na dubnové konferenci ULAB (Undergraduate Linguistics Association of Britain) v Aberdeenu – poprvé tak veřejně představím svou práci, svou od začátku do konce vlastní práci. Jako opravdický výzkumník.

Tento rok jsem celkově velmi spokojený s propojením předmětů svých dvou oborů, neboť se mi podařilo lingvistické znalosti a schopnosti aplikovat na keltistiku a naopak, což výrazně posílilo mé sebevědomí a ukázalo mi, kolik jsem se toho za dva roky naučil. Vřele bych tedy všem budoucím studentům doporučil zamyslet se, jestli jejich univerzita nenabízí pro ně zajímavý dvouoborový program – v žádném případě to neznamená, že ani jeden obor nebudete studovat pořádně. Není tomu tak. Znalosti budete mít stejné, ale navíc si odnesete schopnost je aplikovat mimo zadanou práci. Jako opravdický akademik.

Mezitím jsem stále zodpovědně aktivní jako asistent v české školce, o které jsem psal minule. Nevěnuju se už nikomu osobně, ale pomáhám celé třídě. Pořád odcházím stejně unavený jako prvně, ale zábava to je taky stejná. Probrali jsme Mikuláše, oblečení, denní režim, „Masopust“ (fašank!), ovoce a zeleninu, části těla… Nejkrásnější je sledovat, jak se některé děti postupně rozmlouvají, přestože některé z nich ještě stále odpovídají anglicky, i když rozumí i složitějším otázkám v češtině. Také je zajímavé, když se ukáže (téměř pokaždé), že tři dospělí z rozdílných částí země znají stejnou písničku každý jinak – některé sloky jsem slyšel poprvé v životě. Když jsem se ale dozvěděl, že se pro jisté žáčky údajně stávám vzorem, nebyl jsem si jistý, jak s takovou vědomostí naložit. Stále si nejsem jistý. To je totiž opravdická zodpovědnost.

Možná se ale jen probírám z otupělosti zimního spánku a život je najednou trochu barevnější. Je tomu tak dobře, protože než definitivně nastane období procházek a kempování, budu potřebovat všechnu energii na vymýšlení tématu své bakalářské práce. Ještěže už znám své silné a slabé stránky – tohle je jedna esej, kterou pokazit opravdu nechci.