Také škola začala nanovo. V polovině února nás čekaly dva velké termíny, které znamenaly tvoření nových (a přepracovávání minulých) prací. Všechno jsem dokončila včas i s časovou rezervou, na kterou jsem pyšná, protože mi zajistila klid místo stresu. Od tehdy jsme začali nový předmět, který je zatím velice zajímavý a soustředí se na marketing našich prací - umožní nám na konci uspořádat prodej pro veřejnost. Také jsem konečně začala dojíždět do zdejší základní školy na dobrovolnictví a dostala na starost dva studenty, Isabellu a Charlieho. Velmi si tu zkušenost užívám, oba jsou úžasní a mě neuvěřitelně těší, že můžu pomáhat jak jim, tak škole.
Mimo studium jsem se také chtěla začít věnovat nějakému kroužku, aby mě zabavil a abych vyzkoušela něco nového. Navštívila jsem trh s kroužky, kluby a sporty a volba byla jasná – lukostřelba. Už od mala jsem to chtěla zkusit a luk a šípy jsou často zvolenou zbraní postav z mých oblíbených knih a filmů. A naprosto jsem se zamilovala! Věděla jsem, že mě to bude bavit, ale naprosto mě ohromilo, jak moc. Není to vyloženě aktivní sport, což mi vyhovuje, ale je to zábava a každý týden si jednou či dvakrát užívám střílení terče či balónků.
Mimo to byl naší třídě nabídnut výlet do Warner Bros studií v Londýně. Zbožňuju příběh, knihy i filmy Harryho Pottera a tudíž jsem se rozhodla jet; byl to jeden z nejlepších zážitků mého života. Když ty filmy sledujete, tak si neuvědomujete, kolik práce se za tou určitou scénou skrývá: všechny rekvizity (kterým ani nakonec nevěnujete pozornost), stovky obrazů vytvořených pouze pro vytvoření realistického prostředí, sochy, plakáty, noviny, dokonalé „jako živé“ stvoření, paruky, kostýmy, sety, architektonické designy, miniatury…všechno obsaženo ve dvou velkých budovách, kterými několik hodin procházíte, fascinováni. Byla to inspirativní zkušenost, která znovu potvrdila můj sen tvořit výtvarné koncepty pro filmy, ať už animované nebo ne.
Nakonec je také třeba zmínit, že přišlo jaro. V Coventry začalo být tepleji, slunečněji a příroda se také probouzí. Ptáci zpívají, kytičky vystrkují hlavy a tráva je zelenější. Dělá mi to radost a nemůžu se dočkat zbytku roku, který se zatím tváří, že je jedním z těch lepších.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION