Neboj se, zapoj se

Spousta lidí mi říkala „Je to o zvyku“ a i když jsem jim to zprvu nevěřil, tak je to pravda. Postupně se dozvídám, že pokud jste na novém místě s novými lidmi, tak si musíte najít nějaký svůj stereotyp, denní rutinu, podle které se můžete řídit. Asi tak jako „kdysi“ na OG, kde jsem téměř nepotřeboval mít pojem o čase, jelikož mi stačilo vědět, jestli je mezi snídaní a obědem, nebo obědem a večeří. Mimo jiné jsem se naučil si mé dny vyplnit něčím smysluplným, místo toho abych je jen přežíval a čekal na návrat zpět do České republiky.

Po Vánočních prázdninách přede mnou stály dvě možnosti, buď si najít brigádu anebo zkusit nějaké dobrovolnictví. Vzhledem k tomu, že mi laskavá podpora Nadace The Kellner Family Foundation dovoluje vyžít bez jakéhokoliv jiného příjmu financí, jsem se rozhodl, že vyzkouším druhou zmiňovanou možnost. K mému štěstí to nevyžadovalo ani tolik hledání. Napadlo mě, že bych se mohl zapojit do jednoho z psychologických výzkumů pořádaných naší univerzitou, a to jako takzvaný „výzkumný asistent“. Nenechal jsem se zastrašit ani tím, že tuto práci vykonávají především studenti starších ročníků, a rozeslal jsem e-maily do všech stran. Z celkových 5 emailů se mi vrátily 3, z těch jsem si vybral jeden a bylo téměř hotovo.

Výzkum, do kterého jsem se zapojil, k mému překvapení zkoumá oční pohyby lidí při čtení komiksů. Toto je prováděno za pomoci zařízení, které dokáže s přesností říct kam a po jak dlouho dobu se lidské oko zaměřuje na určitou část obrazovky. Mojí prací je obsluha tohoto zařízení a vůbec celý průběh experimentu, a to od náboru až po rozloučení s účastníky. Tato dobrovolnická aktivita mi umožňuje pochopit, co vůbec takový výzkum obnáší.

Rád bych se teď vrátil k původní myšlence tohoto blogu. V prvním semestru jsem to tady měl po psychické stránce poměrně obtížné. Do ničeho se mi nechtělo a nic mě nebavilo, tudíž jsem nezkoušel žádné nové věci. To byla ale chyba. Je důležité nesedět na zadku a začít něco dělat, abyste například věděli, jestli je středa anebo neděle (Ve středu téměř nikdo nemá žádné přednášky).

A teď už jenom závěrem, s mým vařením to vypadá pořád stejně, možná že i hůř. A to především kvůli tomu, že jsem objevil školní kantýnu, kde dělají výtečnou rybí polévku. Teď mě prosím omluvte, za chvíli budu večeřet a špagety s kečupem a se sýrem se neudělají jen tak samy od sebe.