Naprostá rutina

Podrobnosti a detaily ohledně tohoto výzkumu jsem sděloval ve velké míře v minulém blogu, mezitím jsem se ale pustil do přípravné četby a došel jsem k novým poznatkům. Musím poznamenat, že celkový pocit ze čtení doporučených prací je zcela odlišný od zkušeností z přednášek a z učebnic. Do jisté míry se navíc jedná o ne zcela zmapovanou část matematiky nebo si to alespoň rád myslím. Zdá se tedy, že mám před sebou léto plné objevování nových oblastí.

Letošní zkoušky se od těch loňských také až zas tolik nelišily. Jeden podstatný rozdíl by se tady ale našel: letos se počítaly. Celý proces byl tedy o něco více stresující, takže nám alespoň zkoušející jednotlivé zkoušky rozprostřeli do delšího časového úseku. To v praxi znamenalo, že jsem během deseti dní absolvoval deset zkoušek. Na konci tohoto kolotoče jsem už ani nevěděl, jaké to je žádné zkoušky nemít; pohltilo mě to do té míry, že jsem to začal považovat za naprostou rutinu. S odstupem jednoho týdne nad tím teď pouze kroutím hlavou.

Proměna po konci zkoušek byla radikální. Úleva se ovšem dostavuje pouze postupně. Příštích čtrnáct dní proto hodlám strávit v přírodě, abych si důkladně vyčistil hlavu a mohl potom začít zčerstva. Jedu na letní tábor, kde budu dva týdny organizovat a připravovat program mimo jiné pro děti z dětského domova. Pískovcové skály Českého ráje poslouží jako perfektní kulisa pro důkladnou relaxaci.