Musí být všechno tak, jak je?

Například většina kolejí na Cambridge se otevřela ženám až v 70. a 80. letech – sto let po zplnomocnění Londýnské univerzity k udělení titulů ženám v roce 1878. Během tohoto století se univerzita, koleje i studenti bránili každému kroku k zrovnoprávnění žen: jejich přítomnosti na přednáškách, účasti na zkouškách (od roku 1881), udělení i neoficiálních diplomů (od roku 1921), uznání ženských kolejí univerzitou a oficiálnímu členství žen na univerzitě (od roku 1948). Poslední mužskou kolejí ve Velké Británii byla Magdalene v Cambridge (do roku 1988); poslední ženské koleje jsou Lucy Cavendish (do roku 2021), Murray Edwards a Newnham, také v Cambridge.

Cambridge i britská společnost se samozřejmě od 80. let změnily do nepoznání. Studenti i učitelé přichází a odchází a zbývá málokdo, kdo si tuto dobu pamatuje. Přesto pravidla, tradice a normy univerzity navazují na její konzervativní minulost: je celkem přísná a nekompromisní. Proto mě překvapuje, že univerzita během několika týdnů zavedla dálkové studium, zahájila nahrávání všech přednášek, zrušila nebo zjednodušila zkoušky, zrušila studijní výsledky a hodnocení, a nařídila, že mnozí studenti postupují do příštího ročníku automaticky.

Jedním starodávným pravidlem na Cambridge je, že studenti musí během studia bydlet ve městě; kromě prázdnin nesmí opustit město přes noc častěji než třikrát za trimestr ani déle než na jednu noc bez povolení. V praxi toto pravidlo dodržuje málokdo, ale teoreticky je jeho dodržení podmínkou pro udělení bakalářského nebo magisterského titulu. Minulý trimestr toto pravidlo neplatilo.

Další zvyklostí bylo to, že přednášky nejsou nahrávány. Nahrávání přednášek bylo provozováno pouze ve zkušebním režimu, kterého se zúčastnila mj. fakulta inženýrství. Jiné fakulty se o něj nezajímaly nebo se mu dokonce bránily, a to přesto, že pro mnohé zdravotně postižené studenty je jedinou rozumnou variantou (mnohé budovy univerzity a kolejí jsou špatně přístupné, vzdálenosti mezi nimi jsou velké, a MHD je prý nespolehlivá a její trasy nevyhovují potřebám studentů). Minulý trimestr však byly všechny přednášky nahrávány a příští rok pravděpodobně budou také (semináře ale budou znovu prezenční – jde jen o omezení hromadných akcí).

Třetí normou, která tento rok neplatila, je to, že každý rok všichni studenti skládají písemné zkoušky pod přísným dohledem a dostávají známku (1st, 2.i, 2.ii, nebo 3rd). Známka obvykle plyne skoro zcela z výsledků zkoušek, nikoli z úkolů splněných během roku. Pokud neuspějí (což je velmi vzácné), jsou vyloučeni; nelze zkoušky ani celý ročník opakovat. Tento rok proběhly různé zkrácené a zjednodušené zkoušky (přesná situace záležela na ročníku a oboru), studenti je dělali korespondenčně bez žádného dohledu, a známky, pokud vím, nedostane nikdo.

Pojmy, které byly zavedeny pro minulý trimestr nejsou úplně nové. Anglofonní akademický svět obecně konzervativní není a pojmy jako korespondenční zkoušky, hodnocení prospěl/neprospěl místo známek, přednášky přes internet nebo videokonference, které teď vstoupily do širšího povědomí, jsou v něm víceméně známé. (Patřím k malé menšině lidí, kteří používali program Zoom i před pandemií!) Některé z nich byly dávno prosazeny na fakultě inženýrství, která mi vždy připadala mnohem progresivnější než Cambridge jako celek (viz můj článek o Standard Credit).

Mnozí studenti se jistě ptají: proč to nebylo možné dříve? Boje o nahrávání přednášek, vedené jménem zdravotně postižených studentů, byly dlouholeté a většinou marné. Najednou, během jediného měsíce, bylo zavedeno všemi fakultami. Pandemie zpochybňuje celý systém vysokoškolského vzdělání od přednášek do zkoušek a nutí studenty i veřejnost se ptát: je systém takový, jaký je (tzn. s velkým důrazem na osobní přítomnosti a na náročných písemných zkouškách) proto, že to je opravdu nutné pro kvalitní vzdělání, nebo jen proto, že tak pracuje už staletí a nikdo se neodváží nic měnit? Na to univerzity nenabízí jasnou odpověď.

Mimochodem, ve všech otázkách kromě smíšeného vzdělání mužů a žen je Oxford výrazně konzervativnější než Cambridge. Studenti tam prý musí nosit talár i na některé videokonference.