Kytara a florbal

V současné době mi v Aberdeenu chybí dvě věci, kytara a florbal. Na začátku jsem se pokusil nahradit první zmiňovanou věc tím, že jsem si zde jeden strunový nástroj koupil. No nástroj, vypadá to spíše jako věc, kterou byste si mohli koupit v hračkářství. Zkušenější hudebníci určitě vědí, že mluvím o ukulele, což je čtyř strunný nástroj, který je tak pětkrát menší než klasická kytara. Nezní nijak úžasně, ale divili byste se, jak se hodil, když československý universitní klub pořádal táborák na pláži. Další výhodou toho nástroje je, že je přenosný a můžu si ho v klidu vzít do letadla. Za druhou zmiňovanou aktivitu, tedy florbal, se mi ještě náhradu najít nepodařilo. Ti kdo mě znají, ví, že jsem vášnivý florbalista a že jsem strávil podstatnou část svého života hraním za Florbal Chomutov. Universita florbalový klub má, problém je ale v tom, že liga, ve které je tým zaregistrovaný, spadá pod mezinárodní florbalovou federaci (IFF). Ptáte se, co na tom může být špatného? Problém je v tom, že bych musel do zdejšího univerzitního klubu přestoupit, což by také ještě nebyl takový problém. Ten pravý problém je administrativní poplatek za mezinárodní přestup ve výši 6580kč. Tuto sumu za mě klub není ochotný zaplatit a vlastně se jim ani nedivím, já bych do toho taky nešel. Věc je totiž ta, že skotská florbalová liga připomíná povětšinu času seriál Okresní přebor. Chápu, florbal ve Skotsku teprve začíná, ale občas mi připadá, že bych lépe uspěl s dřevěnou hokejkou a hokejovou výstrojí. Tamní florbal opravdu není „bezkontaktní“, čemuž také přispívá to, že samotní hráči rozhodcují zápasy, když zrovna nehrají.

S novým rokem by se ale snad mělo všechno změnit, mířím totiž v rámci programu Erasmus + do kolébky florbalu, Skandinávie. A to do Norska na University of Oslo, kde budu pokračovat ve studiu psychologie. Strategie bude následující: „Dobrý den, jmenuji se Karel Vomáčka a nikdy jsem florbal nehrál, jsem jenom velice sportovně nadaný.“ Tím by se měly vyloučit jakékoliv problémy s potencionálním papírováním a přestupy. Uvidím, třeba za mě universitní klub přestup zaplatí. Na druhou stranu vůbec ani nevím, jestli budu mít na nějaký florbal čas. Zima v Oslu totiž nabízí spoustu dalšího sportovního vyžití. Běžecká a bruslící oblast přímo za budovou kolejí by mě když tak měla dostatečně zabavit.

Čas utíká jako voda, za tři týdny první zkouška, za měsíc domů na Vánoce a za dalších 14 dní pojedu okusit, jak vypadá opravdová zima. Držte mi palce, budu to potřebovat!