Konzervace do jedné konverzace (o životním prostředí)

Často se mi stává, že veškerá moje povídání s novými lidmi se nepřesunou přes prvotní probrání základních témat o ochraně životního prostředí. Všechno se točí okolo plastových tašek, kelímků a elektrických aut. Lidé se mě ptají, jestli mají v letních vedrech sekat zahradu, nebo jestli si opravdu mají kupovat bio potraviny. Minule jsem s novopečenou maminkou řešila, jestli je reálné, aby používala plenky na vícero použití. A vždycky, když volám babičce, hlásí mi, že nezalévá zahradu, aby šetřila vodu, a že ušila další látkové pytlíky na ovoce do obchodu. Dělá mi radost, že lidi zajímá, co studuji, že mnohým z nich není lhostejná naše budoucnost. Velmi ráda se s nimi o tom bavím. Někdy mě ale zamrzí, když to je všechno, co pro lidi představuju. Přála bych si, aby ode mě neočekávali pochvalu nebo svolení v tom, co pro životní prostředí dělají.

Nepotřebuji, aby mi lidé říkali, že recyklují nebo že nepoužívají plastová brčka. Nejenže by to dneska už mělo být samozřejmostí, ale životní prostředí potřebuje, aby se mobilizovalo a změnilo celé uspořádání společnosti. Lidé by měli mluvit se svým zastupitelstvem a volit strany s programem o ochraně životního prostředí. Ve svém životě by měli dělat zodpovědná rozhodnutí a neospravedlňovat se studentce udržitelného rozvoje. Kdyby žili tak, jak si myslí, že je správné, nepotřebovali by jejího svolení.