Kapitola mého života se uzavírá

Jsem si vědoma toho, že jsem měla obrovské štěstí, a to ne jen s touto studijní příležitostí, ale také s udělenými stipendii. Ráda bych využila této možnosti a poděkovala ještě jednou nadaci The Kellner Family Foundation, která mě štědře podpořila v průběhu těchto dvou let. Velmi si toho vážím. Bez její pomoci bych nebyla schopná sem přijet a dotáhnout to až do tohoto zdárného konce. Moc děkuji!

Každý semestr na Academy byl velmi rušný. Ale ten poslední, letní, mně připadal extrémně nabitý a v mnoha ohledech i náročnější. A to ne jen vzhledem k mým zkouškám a závěrečnému koncertu, ale také proto, že jsem musela přemýšlet a dívat se daleko více dopředu a plánovat co budu dělat po magisterském studiu dál. Život muzikantů obecně opravdu není moc stabilní, ale v mnoha ohledech spíše velmi nejistý. A nezáleží na tom, v jaké zemi se nacházíte. Je to kočovný život a já někdy tu jistotu v této profesi postrádám. I když je velmi náročné v této zemi uspět vzhledem k velkému přetlaku výborných hudebníků a ačkoli ani s Brexitem není nic jasného, já jsem se i přesto rozhodla tu v Londýně nějaký čas zůstat. Žít tady je velmi finančně náročné a vyčerpávající, ale já chci postupovat vpřed, než zařadit zpátečku. Odjet po studiu hned domů mně přijde škoda a promarněná šance.

Byla bych šťastná, kdybych našla práci ve škole, protože bych byla ráda součástí nějaké instituce, ale tentokrát v jiné roli, v roli učitelky. Měla bych tak kolegy a mohla bych předávat dále mladé generaci to, co jsem sama získala. Bylo by skvělé mít také přístup ke zdrojům jako je hudební archiv a řídit se dle pravidelného rozvrhu. Samozřejmě bych toto vše chtěla zkombinovat s hraním. V tomto semestru jsme s kamarády založili smyčcový kvartet na naší škole. Pracovali jsme tvrdě a měli jsme několik hodin s velmi inspirativními hudebními osobnostmi a pedagogy. V dubnu jsme měli náš první koncert, na kterém jsme hráli Haydnův Smyčcový kvartet č. 3, což jsem si moc užila. Ráda spolupracuji s dalšími hudebníky a jedna ze skvělých věcí bylo, že jsem během studia potkala a hrála s několika úžasnými hráči.  

V tomto semestru jsem byla také velmi ráda, že jsem mohla být součástí dvou orchestrálních projektů. Program prvního z nich se skládal více jak z poloviny z francouzské hudby, ze skladeb od Ravela a Debussyho v kombinaci se španělskou taneční a rytmickou hudbou Manuella de Fally. V druhém orchestrálním projektu, který kulminoval v Royal Festival Hall, jsme hráli velkolepou a dobře známou druhou symfonii Gustava Mahlera “Vzkříšení“ . Zkoušeli jsme dva týdny téměř každý den šest hodin včetně víkendů, protože to byla velmi náročná skladba pro všechny nástroje orchestru, jak po technické, tak i hudební stránce. V ty dny tu zrovna vládlo přímo tropické počasí, tak netypické pro Anglii, takže to v sále bez klimatizace s téměř stovkou lidí nebylo moc jednoduché. Ale měli jsme velké štěstí, zvládli jsme to, protože jsme byli pod vedením skvělého dirigenta, Semyona Bychkova. Samotný koncert byl nezapomenutelným večerem, kdy jsme sklidili od publika ovace ve stoje. Tento poslední projekt završil konec mého studia a byl tak jeho zlatým hřebem. Ale ten úplně poslední den studia završím masterclass s Tasmin Little, jednou z nejlepších britských houslistek.

Studovat na Royal Academy byla ohromná a fascinující zkušenost, ale na druhou stranu cítím, že je teď správný čas tuto kapitolu uzavřít a začít novou. Je to vzrušující a těším se na to.