Jak jsem si založil bankovní účet

Ze všeho nejdřív než se rozhodnete jít do banky, je třeba se ujistit, že máte všechny potřebné dokumenty. Jako mezinárodní student potřebujete pas, dopis o přijetí a potvrzení adresy. Poslední dvě položky mohou být obsaženy v jednom dopise, jak tomu taky bylo v mém případě.

Jakmile jsem dostal svůj potvrzovací dopis, rozhodl jsem se jít do banky. Myslel jsem si, že to bude stejně lehké jako v České republice, stačí přijít a založit účet. Chyba číslo jedna. Abyste si mohli nechat založit účet, musíte si dopředu sjednat schůzku. Avšak já jsem to nevěděl, a tak jsem vesele vkráčel do banky do oddělení osobních účtů, kde mi řekli, že jestli chci dostat účet, musím přijít zítra a jestli budu mít dostatek štěstí dostane se na mě řada.

Úřední hodiny začínají v devět hodin, a tak jsem vyrazil tak, abych se dostal na místo v 8:50. Chyba číslo dvě. Opravdu jsem vyšel s velmi velkým předstihem, protože jsem v tu dobu ještě neměl kolo. I přes to, když jsem v 8:45 dorazil k bance, stála před ní řada okolo třiceti lidí. Už jsem si myslel, že budu muset přijít v pondělí, protože další den byla neděle, a ještě s větším předstihem. Naštěstí se mi povedlo dostat na seznam a domluvit schůzku na půl druhé.

Tak jsem si oddychnul a vydal se do centra města vyřešit další věci. Po nákupech jsem došel na čas na schůzku, počkal si další hodinu, jak byli vytíženi, a založil si účet. No ne tak docela. Účet byl založený, ale nedostal jsem jeho číslo. Nicméně před odchodem mi bankéř řekl, že mi zavolá buď ten den nebo v pondělí, aby mi chybějící informace dodal.

V pondělí, když jsem se vrátil z imatrikulace, jsem na telefonu, který jsem si nechal na pokoji, aby mě nikdo nerušil, našel zmeškaný hovor. Zprávu v hlasové schránce jsem pak rozluštil takto: „Zdravím Tomáši, tady Mark z banky, mám tu pro tebe detaily k tvému účtu připravené k vyzvednutí. Budu v přízemí.” Chyba číslo tři. Vydal jsem se podruhé do banky. Když jsem přišel, vysvětlil jsem asistentce, že mi volal Mark a že má pro mě detaily k bankovnímu účtu. Nicméně muž, kterého mi ta milá asistentka přivedla, nebyl ten, s nímž jsem v sobotu vyřizoval založení účtu. Pak když mi ten druhý bankéř donesl informace k účtu, se mi dostalo vysvětlení, že mým bankéřem není Mark, ten se kterým jsem právě mluvil, ale Marcus, jiný pracovník, kterého jsem tou dobou už mezi personálem rozeznal.

Takže už jsem konečně měl číslo účtu a mohl si poslat peníze z Česka. Jenomže další tři dny uběhly a já stále neměl detaily k internetovému bankovnictví. I přes to jsem se rozhodl do něj přihlásit. Chyba číslo čtyři. Po čtyřech neúspěšných pokusech se přihlásit byl můj účet zablokován a já si musel nechat resetovat heslo. Tak jsem se následující den opět vydal do banky. Poté, co jsem vše vysvětlil, jsem musel zavolat do zákaznického centra, odkud jsem si nechal poslat nové přihlašovací údaje. Tentýž den, když jsem pak přišel na kolej, našel jsem ve své přihrádce staré heslo k přihlášení.

Už zbývá jen poslední chyba. Za další tři dny jsem dostal nové heslo. Tak jsem se přihlásil, celý natěšený, že už konečně zaplatím kolejné, které mělo splatnost už jen pět dnů. A je to tady, chyba číslo pět. Bylo opravdu bláhové myslet si, že už nenarazím na další problémy. Ve chvíli, kdy jsem chtěl poslat platbu, vyskočilo okno s nápisem: „Potřebujete PINsentry k zaslání peněz novému adresátovi.” Pro ty co netuší, PINsentry je zvláštní zařízení, které generuje autorizační kódy pro potvrzení plateb. A já tuto věcičku neměl. Takže jsem se zase, tentokrát už počtvrté, musel vydat do banky, abych poslal platbu odtamtud.

A to byl celý můj příběh, jak jsem si zakládal účet. No, ne tak docela. Ten úplně poslední problém přišel na řadu v bance. Jelikož jsem to chtěl mít rychle za sebou, rozhodl jsem se využít elektronickou přepážku. Ale když jsem kliknul na „Odeslat”, ukázala se hláška, že částka, kterou jsem chtěl odeslat, překračuje limit pro elektronickou přepážku, a tak jsem musel opět vystát řadu na normální přepážce. A teprve teď už bylo opravdu vše hotovo.