iGEM: První týden velkého vědeckého dobrodružství

Podařilo se mi dostat do universitního týmu na soutěž iGEM, jehož cílem bude vytvořit praktický projekt na pomezí biologie a inženýrství. Soutěž spadá do oboru syntetické biologie, který se snaží skloubit znalosti, které nám dává základní výzkum molekulární biologie, s designem, jak by se tyto znalosti daly využít a s určitou standardizací potřebných “součástek”, což kdysi velmi usnadnilo vývoj v klasickém inženýrství a bez čehož si ho dnes už neumíme představit.

iGEM je pro mě v mnoha směrech vysněná stáž. Už samotný přihlašovací proces mě stimuloval k mnohem většímu zájmu o obor, který jsem tak právě objevila, i když na soutěž samotnou mě kamarád upozornil už na střední škole. Jako biolog nepříliš aspirující na přímo průmyslovou práci a směřující spíš do základního výzkumu, jsem se kdysi vlastně trochu smířila s tím, že pravděpodobně příliš mnoho věcí kreativně nevytvořím. Že budu zkoumat živé systémy, navrhovat a provádět experimenty, snažit se věcem přijít na kloub a že je to dostatečně zajímavé, že tím chci strávit svou profesní kariéru. Nicméně možnost spojit tyto dva přístupy dohromady a nejenom zkoumat, jak systém funguje, ale i ho aktivně tvořit a směřovat tak, aby vzniklo něco, co potenciálně “zachrání svět”, byla pro mě nevídaná nová možnost.

Když jsem byla do týmu vybrána, skoro jsem tomu nevěřila. Postupně jsem objevila i nový universitní klub syntetické biologie založený iGEM týmem z minulého ročníku a zapojila se do jejich rozjíždějících se projektů a přednášek, od května tam mám i roli Project Managera ve vedení klubu, takže se se současnými i budoucími projekty klubu sblížím opravdu intimně a snad budu moct předávat, co se v létě naučím, dál. I v českém středoškolském korespondenčním semináři, který pomáhám organizovat, doufám, že se mi podaří vytvořit diskuzní a počítačově-tvořivé téma související se syntetickou biologií, které bych mohla mentorovat. Mohlo by tak pomoct dalším objevit tento nový obor a přinést spoustu inspirace. I když to bude záviset na tom, jestli najdu vhodnou otázku, která se dá tímto korespondenčním způsobem rozvíjet.

Nicméně poslední půlrok jsem nepřipustila žádnou pochybnost, že toto léto bude skvělé a produktivní, i když velmi intenzivně pracovní. Líbí se mi na projektu, že je tak mezioborový a my se snažíme najít společnou řeč s inženýrskými studenty, kteří vidí úplně jiné výzvy a třeba občas potřebují z biologie něco vysvětlit. Samotná práce v týmu nadšených a velmi chytrých lidí je hodně motivující. Dostali jsme sponzorskou podporu, abychom mohli nákladný projekt uskutečnit a také znalostní podporu různých poradců z university, především z Plant Sciences Department, kde budu hrdě studovat také příští rok. A jedna z nejlepších věcí je, že projekt bude opravdu náš, sami si ho navrhneme, povedeme, zdokumentujeme a odprezentujeme v říjnu na velké konferenci v Bostonu.

Včera jsme ukončili první týden projektu. Za tu dobu jsme měli šanci už poznat některé výzvy. Fakt, že jsme omezeni jenom tím, že Cambridgeský projekt letos bude na rostlinách, je vlastně do určité míry limitující. Můžeme vymýšlet opravdu všelijaké bláznivé nápady, které jsou účelové, zní opravdu “cool” nebo jsou třeba více při zemi a aspirují na rozvinutí nových nástrojů v oboru. Ale musíme se dohodnout mezi sebou, jak z takového širokého množství možností vybrat takovou, kterou je možné udělat za tři měsíce, má šanci být úspěšná v konkurenci ostatních projektů, bude bavit inženýry i biology a má rozumnou šanci na úspěch. Nápady jsou zatím hodně obecné a občas trochu divoké, ale doufáme, že se nám přes víkend podaří je utřídit načtením si nějakých publikací a přijít s konkrétnějšími variantami, kde se dá uvažovat o proveditelnosti. Občas si připadáme trochu pozadu, protože Cambridgeský tým vždy začíná až v létě kvůli nutnosti koncentrovat se na náročné zkoušky, nic ale nebrání ostatním týmům začít pracovat třeba rok předem. Tato fáze neustálého brainstormování protkaného organizovanými prezentacemi lidí, kteří se nám snaží přiblížit, co je v oboru možné a co ne a jak to prakticky udělat, je trochu skličující v tom směru, že ještě netušíme, co budeme následujících mnoho týdnů vytvářet a jestli to bude stát za to, zatím hodně teorizujeme a občas se přibližujeme sci-fi. Máme spoustu širokých nápadů od rozvíjení nástrojů tvorby geneticky modifikovaných rostlin a řas až po biofotovoltaiku, bioplasty, čištění vody a životního prostředí, produkci enzymů a léků, vylepšování zemědělských plodin a mnoha dalších. Nedá se rychle nastudovat všechno z toho a zatím ještě nemáme heureka nápad, který by byl zajímavý pro všechny a proveditelný.

Ale vlastně i přes některé potíže myslím, že budeme nostalgicky vzpomínat na tento týden, kdy jsme hledali společnou řeč, poznávali se navzájem a reálně zvažovali provedení i těch nejbláznivějších nápadů. Komu se to poštěstí?

Osobně se nemůžu dočkat zbytku léta a doufám, že až o něm budu psát další článek, bude nadšeně popisovat, že jsme projekt vybrali dobře, získali neskutečné množství zkušeností a pár silných přátelství a kontaktů, a třeba i uspěli v samotné soutěži. Mimochodem, v loňském ročníku se poprvé objevil také český tým a byl neskutečně úspěšný s velmi zajímavými nápady. Máme na to!