Grandes écoles a francouzská elita

Čím se liší université a grande école jako CS? Ve Francii se přijetí na jakoukoliv fakultu považuje za právo každého maturanta a pro většinu univerzit je maturita (baccalauréat) jedinou podmínkou pro přijetí; proto jde 95% vysokoškolských studentů touto cestou. Mnozí však hned v prvním ročníku propadávají u zkoušek. Bakalářské studium (licence) trvá tři roky; většina absolventů bakalářských programů pokračuje v magisterském studiu (master), které trvá další dva roky.

Na rozdíl od universités mají grandes écoles selektivní přijímací zkoušky. Uchazeči musí po maturitě strávit dva roky legendárně intenzivní přípravou na tzv. přípravných kurzech (classe préparatoire aux grandes écoles, lidově prépa). Prépa se formou vyučování více podobají střední škole (lycée), než vysoké, a mnohé prépas jsou zároveň i lycées. Překvapující je, že zatímco studenti universités se francouzsky nazývají studenty (étudiants), žáci prépas i grandes écoles jsou právě žáci (élèves). Pokud vám tedy jedenadvacetiletý Francouz řekne, že je élève, může to znamenat, že měl na střední samé šestky (a musel tam tedy pár let opakovat), nebo že měl sedmnáctky (a studuje na grande école).

Pokud žák uspěje u přijímací zkoušky, bude obvykle studovat ještě tři roky a obdrží přímo magisterský diplom; pokud neuspěje, může dokončit své studium na obyčejné univerzitě. V obou systémech se tedy magisterský diplom uděluje po pěti letech vysokoškolského studia. Velká rozmanitost diplomů a škol ve Francii je i pro Francouze tak nepřehledná, že se používají označení jako „Bac+2“ (dva roky po maturitě) nebo „L3“ (třetí ročník licence).

Grandes écoles jsou často kritizovány za to, že prý vytvářejí dědičnou elitní třídu; navzdory štědrým stipendiím a symbolické výši školného pochází jen málo jejich žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí. Hlavním terčem této kritiky je štrasburská École Nationale d’Administration (Národní škola veřejné správy), která od roku 1945 vzdělává budoucí francouzské a evropské úředníky. Absolvovali ji čtyři francouzští prezidenti, devět premiérů, manažeři mnoha významných francouzských firem, i zahraniční politici (mj. český politik a bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer). Během demonstrací žlutých vest v roce 2019 prezident Emmanuel Macron, bývalý investiční bankéř a absolvent ENA, slíbil, že ji zavře; to se patrně konat nebude.

Další údajnou školou elity je École polytéchnique (Polytechnická škola), vojenská technická škola založená v revolučním roce 1794. Ve francouzské společnosti je totiž rozšířena myšlenka, že vystudovaný inženýr je zároveň přirozeným manažerem, generálem nebo politikem, a mnohé studenty technických grandes écoles vůbec nezajímá inženýrství jako kariéra. Proto jsou i na CS povinné předměty jako společenské vědy a filozofie, zatímco specializace na konkrétní inženýrský obor začíná jen v posledním roku studia. Navíc většina žáků CS přichází z prépas matematicko-fyzikálního zaměření a praktické technické předměty vidí poprvé až na CS. Tímto se francouzské technické vzdělání liší od britského: zatímco mnozí Francouzi vidí v technickém vzdělání jen důkaz pro budoucího zaměstnavatele, že jsou inteligentní, britské inženýrské programy jsou určeny pro studenty, kteří se opravdu chtějí stát inženýry, a po teoretické maturitě se ihned pouští do praktické přípravy. Znamená to například, že Francouzům častěji chybí praktické dovednosti, ale naopak úroveň čisté matematiky v některých předmětech na CS by dohnal mnohé Brity k slzám.