Číňané nadávají stejně jako my

Neberte to tak, že mi nechybí máslo a rohlíky, ale zase na druhou stranu mám denní přísun docela levně u nás považovaného exotického jídla – jako čínské nudle, které chutnají a vypadají v Číně samozřejmě úplně jinak než jejich „evropská“ verze. A tak jsem si oblíbil místní nudlárnu, kam často chodíme se spolužáky na levné a dobré jídlo. Čínštinu už nějak ovládáme, a tak jsme se poznali s vlastníky, což jsou manželé pocházející z oblasti Xinjiang.  Nejenom s nimi, ale i s dalšími častými zákazníky si často povídáme o jejich životech. Jsou to převážně dělníci, řidiči skútrů, co rozváží jídlo apod. A právě tam se zrodil projekt, na kterém právě teď v rámci studentské rady pracujeme. Na 4. prosince plánujeme pozvat lidi z nízko placených profesí k nám na universitu, často pocházejících z jiných oblastí v Číně. Naše univerzita je taková bublina, a ukázat studentům příběhy těchto lidí je důležité. Měli bychom si uvědomit, že naše pohodlí je všude po světe, a hlavně i tady v Číně, založeno na lidech, které často i přehlížíme.

Při konverzacích v nudlárně jsem odpozoroval i další, zajímavý fakt. Číňané nadávají stejně jako my, Češi. Mnohokrát jsem si vyslechl debaty o politice, o ekonomice, vyšších cenách apod. A ve světle posledních světových událostí, kdy se převážně píše o „Číně“, mi připadá, že je velice snadné tuto zemi zjednodušit, všechny hodit do jedné kupy, a nepátrat po často komplikovanějších informacích. Jako by se tato politika zjednodušovaní stala pohodlným trendem. Jako by nás technologický pokrok vedl k lenosti, k nakupování on-line a neustálé komunikaci sem tam přidáváme i politiku zjednodušování, však onen svět nemůže přeci být komplikovanější než se zdáti být z naší České kotliny.  Po staletí je jedním z rysu člověka tzv. my versus oni mentalita, u nás tedy my Češi a oni v podstatě kdokoliv. Problémem je, že člověk bere komunitu, ke které náleží, jako různorodou, komplikovanou a známou, to jsme my. Naproti tomu stojí oni, skupina lidí stejná, jednotvárná, v našich očích nebezpečná. Ale taková logika je chybná, protože každá společnost je různorodá a má svá specifika, a dívat se na svět takovým pohledem mi přijde smutné.  Při večerních konverzacích v místní nudlárně jsem pochopil, že i Číňané žijí životy plné snů a zklamání, debat o politice a hospůdek, stejně tak jako to máme my, Češi. Zdá se to být jednoduché, ale pocit, že my jsme nějak lepší se mi zdá být čím dál více normou, ale nejsme všichni nakonec docela stejní?