Cambridge, místo, kde jsme všichni měli některé z nejtěžších chvil, ale navždy nám bude chybět

Kdysi dávno bylo rozhodnutí přijmout nabídku do Cambridge těžší, než by se mohlo zdát. Moc jsem si přála tam studovat, ale krok do neznáma, strach rodičů přecházející v zákazy, zadlužení se a pravidelné opouštění okruhu nejbližších přátel byly velké výzvy. Nakonec mi pomohlo si uvědomit, že kdybych si hodila mincí a padlo tam, že mám zůstat doma, byla bych zklamaná. Měla jsem to udělat. Bylo to asi jedno z nejlepších rozhodnutí. Nikdy se nedozvím, jak moc jsem ztratila a zameškala tady doma, ale vím, že pro mě měla Cambridge ohromnou spoustu pozitivních změn.

Už od prvního trimestru jsem byla Cambridge fascinována. Nevěřila bych, že existuje takové místo, kde se tak moc oslavuje myšlení a diskuze a kde jsou všichni do svých předmětů alespoň trochu nadšení, i když v nich třeba přímo neplánují pracovat. Především mi ale Cambridge dala možnost vykouknout z naší české bubliny a přemýšlet globálněji. Vědecký svět je velmi globalizovaný, mnoho vědců je do jisté míry nomády (což s sebou nese i řadu osobních nevýhod) a studenti ve vyspělých zemích většinou nezůstávají na jedné domácí instituci celé studium a pak i akademickou kariéru. Postupně se pro mě staly naprostou samozřejmostí zahraniční stáže, o kterých kamarádi doma uvažují až od prváku magisterského studia a mají pocit, že se na ně nemůžou dostat, i když jsou špičkou své university. Opak je pravdou a stáže jsou velmi přínosnou praxí pro budoucí povolání (včetně vědeckého) nebo další studium.

Podobným směrem se mi posunulo uvažování z hlediska mého budoucího studia a života. Před studiem na Cambridge byla Velká Británie nejenom pro moje rodiče, ale i pro mě, nevzdálenějším místem, kam bych se beze strachu vydala studovat. To především proto, že jsem se v Česku dostala do společnosti úžasných lidí, kteří mi jsou velkou inspirací a hodně si rozumíme (před tím jsem byla dost asociální). Teď už ale vím, že přestože se charakter vztahu s dlouhodobými odjezdy změní, opravdoví přátelé zůstanou, a vždy mě překvapí, jak málo mi toho doma uteklo.  To, společně s kvalitou vzdělání a především zkušeností s mezinárodní a zcestovalou kulturou, mi otevírá ještě mnohem širší možnosti, než bych bývala zvážila před třemi roky, které v podstatě zahrnují většinu světa.

Na jedné formální večeři jeden humanitní profesor pronesl výraz „World is your oyster“. Tím shrnul, že studium na takové škole jako Cambridge nejenom otevírá dveře, ale především otevírá oči, abychom všechny možnosti viděli. Přesto mnoho studentů rozhodnutí uspěchá a rovnou se hlásí na stejnou instituci a zaměření jako před doktorandským studiem. Já jsem se rozhodla věnovat čas objevování všech možností, které by mi kdysi nepřišly reálné.

Před zkušeností z Cambridge jsem se trochu bála, že mě to změní. Velmi rychle jsem ale pochopila, že to není nic špatného, že je vždy nekonečno prostoru pro zlepšení a hlavně, že se budu měnit směrem, který budu považovat za správný bez ohledu na to, co by si o tom myslelo moje mladší já. Díky tomu jsem se stala Evropanem s dvěma domovy. Mnohem víc se zajímám o globální politiku (a bohužel v současnosti mě mrzí, jak se společensko-politické nálady vyvíjí v obou mých domovech). Souhlasím, že ze současné verze globalizace profituje jen určitá část populace, nicméně se zahraniční zkušeností jsem se stala ještě větším (i když možná méně naivním) snílkem o správnosti lidské rovnosti, poznávání jiných zvyků a tolerance, stejně tak jako svoboda a volnost pohybu jsou hodnoty, bez kterých si svůj život a budoucí plány nedovedu představit.

Je zřejmé, že tím hlavním, co jsem podobně jako mnoho spolužáků studiem v zahraničí získala, nebyl objem faktických znalostí a hodin v laboratoři (ač někteří tvrdí, že například obor neurobiologie na jiných školách pokryje stejnou učebnici, jaká je tady vyžadována pro třetinu druhého ročníku, samozřejmě neumíme faktů tak zázračně více a lépe). Hlavním přínosem pro mě byl jiný způsob myšlení a schopnosti, jak nezávisle přemýšlet a diskutovat, psát eseje, review a projekty s názorem a žít v globálním světě. Když se mě lidé ptají, jaká je Cambridge, často odpovídám slovem „intense“. Jeho rozšířenou variantou je, alespoň pro mě, známé „work hard-play hard“. Nuda je v Cambridge neexistujícím slovem, a přestože je i velká únava a vysoký mentální tlak často na programu dne, shodli jsme se se spolužáky, že po nějaké kratší pauze většině z nás bude Cambridge velmi chybět.