Bílá, růžová, červená

Oxford má v porovnání s jinými univerzitami o dva týdny kratší trimestry. Vždy tedy začínáme o týden později a končíme o týden dříve, než je obvyklé například na Warwicku. Proto je potřeba věnovat se opakování intenzivně i o vánočních a velikonočních prázdninách, přednášek máme totiž stejné množství, a proto ještě v první polovině trinity termu neboli třetího trimestru stále probíráme novou látku na rozdíl od ostatních univerzit.

Druhá polovina trinity se strukturou liší od předchozích období, odpovídá již typickému průběhu třetího trimestru na univerzitě. Přednášky skončí a s nimi se vytratí pevný rozvrh dne doposud nastavovaný zvenku. Tato skutečnost testuje sebedisciplínu a samostatnost studentů, protože si nyní musíme čas strukturovat sami. Ráno se budím v sedm hodin a před devátou se ubírám do knihovny. Nejdůležitější jsou ale pravidelné krátké pauzy, během nichž relaxuji. Univerzitní park je pro tuto příležitost vítaným prostředím, nachází se totiž přes ulici.

Atmosféra definitivně zhoustne v očekávání blížících se zkoušek. Lidé se po ulici procházejí v sub fuscu čili tradičním akademickém oděvu, který je u zkoušek nutností, stejný šat je k vidění v hlavní síni, v knihovně i v parku. Mezi různými skupinkami přátel z rozličných oborů zavládají postupně stres, rozrušení a konečně úleva poté, co zkoušky dokončili.

Matematika má zkoušky jako poslední ze všech. Tou dobou již dokonce nadobro skončí trimestr a kolej je tedy patřičně vylidněná. Klid ale nemáme ani v nejmenším, blížící se den D je nakonec vyvrcholením posledního roku a v tomto strhujícím finiši se rozhodne o všem našem snažení.

Zkouškový týden nakonec utekl jako voda. K sub fuscu patří u zkoušek tradičně květina na klopě, jejíž barva všem jasně signalizuje, v jaké fázi se dotyčný zrovna nachází. Bílý, třikrát růžový a nakonec červený karafiát. Než se naději, sháním se, kdy se má dostavit ona blažená euforie začátku prázdnin. Prý to není hned.