Bezdomovec

Minulý týden jsem tam právě jeden takový vybíhal, když jsem potkal muže. Podíval jsem se na něj a běžel jsem dál. Mohlo mu být tak padesát let, měl dredy, byl to černoch, na sobě měl staré umolousané oblečení, v ruce igelitku a přes rameno futrál od houslí. Připadalo mi to trochu zvláštní. Odkdy bezdomovci nosí futrály, vždyť to nemůže bejt ani praktický! Podíval se na mně jen jedním okem - což znamená, že byl dost apatický, protože já při běhání kvůli různým reflexním páskům a barevnému oblečení vypadám jak tři duhy a každý se na mě podívá hned dvakrát - a tak jsme si rychle zmizeli z očí. Oběhl jsem celý park, bylo totiž moc krásně a ani nefoukalo. Zanedlouho jsem přiběhl k Donu, kousek od místa, kde jsem potkal toho pána. A on tam byl zas. Seděl na lavičce, díval se na Don, dredy mu trochu povlávaly…a on seděl. A hrál! Hrál na housle! Byla to docela hezká milá melodie. Zarazilo mě to. Zastavil jsem se a koukal se zezadu na něj, mého bezdomovce, který má futrál, v něm housle a chodívá hrát k Donu pro radost. Vůbec ne pro peníze, ani ne pro lidi, pro sebe. Stál jsem. A jemu to najednou asi nějak došlo, lidi už mívají takový šestý smysl. Otočil se, koukl na mě, mrknul a, jakoby pohrdavě a přezíravě a zároveň s porozuměním, řekl: ,,Co chceš?’’ Chtěl bych dělat to, co mě baví a co dělat chci. Chtěl bych každý večer cítit, že jsem zase od rána ušel kousek své cesty a že ničeho, co jsem udělal, nelituju. Chtěl bych se dál radovat, když se mi po době neúspěchu začne zase dařit. Chtěl bych se dál snažit pochopit nejrůznější velké myšlenky lidstva. A chtěl bych se dál rmoutit nad nezdary, nevycházejícími příklady, špatně pochopenými příkazy a neporozuměním si s ostatními. A potom se o to víc radovat z nových řešení, ze spolupráce, z porozumění a z lásky. Chtěl bych víc tančit a smát se.  Chtěl bych se často dívat na hvězdy a vidět víc východů slunce. Chtěl bych dál a ještě víc počítat, psát a hrát. Chtěl bych dál a ještě víc být. Chtěl bych to a chci to! Chci, protože můžu. Protože mám to velké štěstí dělat, co mám rád, co mě naplňuje a těší. Protože mi v tom ostatní pomáhají. Protože můj život je šťastný. Vždyť i ty hraješ pro Don na housle jen proto, že chceš. A ze stejného důvodu tě já poslouchám. Chtěl jsem mu to říct. Takhle jsem mu to chtěl říct. Ale když jsem se tam druhý den vrátil, on už tam nebyl. Asi tam být nechtěl.