Bakalářem v plánování?

Přetrvávajícím problémem nejen v mém životě jako takovém, ale i v mé učitelské praxi, je stále dokola jedno a to samé, tudíž time-management. Není překvapením, že je značnou potíží spojit dva pracovní úvazky, sociální život a školu. Ale spojit tohle všechno navíc s plánováním hodin a obsedantně kompulzivní poruchou je přímo nadlidským úkolem, a to stále ještě necháváme bakalářskou práci mimo hru. O co tedy v takovém plánu jde a k čemu je to vůbec dobré? Pokusím se vám tedy nastínit strukturu fenoménu, který se stal již nedílnou součástí mého studentského života.

Pokud nás v pátek čeká tzv. TP aneb “teaching practice”, předešlý pátek dostaneme do emailu materiály jak ze Student’s booku, tak z Teacher’s booku, ve kterém najdeme spoustu užitečných tipů jak se s lekcí vypořádat. Téma ani procvičované prvky si tudíž volně zvolit nemůžeme, avšak je zcela na nás, jak zpracujeme materiály z dané lekce. Můžeme stranu z učebnice pouze ofotit a studentkám rozdat, avšak já trpím neutuchajícím pocitem, že jsou učebnice příliš nepřehledné, písmo je příliš malé a knihy nabízejí málo prostoru pro vepsání odpovědí. Tudíž je pro mě prvním krokem úprava materiálů. Obecně mi nejvíce vyhovuje cvičení předělat tak, aby se výsledný “worksheet” dal například přehnout tak, aby studentky neviděly další cvičení. Dále připravuji prezentaci s doplňujícími materiály, která má za úkol nejen studentkám pomoci při orientaci ve cvičeních, ale nabízí také zajímavější vizuální prezentaci obrázků či tabulek souvisejících s probíranou látkou. Nespornou výhodou je také to, že je možno prezentovat přímo na tabuli, tudíž studentky při kontrole cvičení mohou k tabuli přicházet a cvičení opravovat či doplňovat přímo tam. Kromě svých grafických dovedností samozřejmě rozvíjím i své manuální dovednosti, a to hlavně v oblasti stříhání kartiček s obrázky či organizační dovednosti v oblasti nepoztrácení rozstříhaných vět pro práci v párech do dalšího týdne. Podtrženo, sečteno: proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Přípravě materiálů tedy přikládám minimálně dvě hodiny.

Co se týče samotného lesson planu (LP), první položkou jsou takzvané “aims”, neboli cíle. LP by měl ideálně mít dva hlavní, které se týkají probírané látky a tzv. “target language”, další dva - osobní. Jinými slovy je třeba určit si, co se mají naučit naše studentky, a co se máme naučit my sami. K tomu se logicky váže nejen seznam potřebných materiálů, ale i seznam předpokladů studentských znalostí a výčet předpokládaných problémů, ať už lingvistických, procedurálních či afektivních. Každý problém přirozeně vyžaduje řešení. I nad tím se v našem plánování musíme zamyslet, abychom byli schopni se vypořádat s nenadálými událostmi, které mohou zkomplikovat průběh hodiny. A že jich není málo. Tyto položky jsou však vcelku stejné pro každou hodinu. Vždy je třeba mít záložní plán, pokud nebudeme mít dostatek studentek pro práci v párech, pokud nás zradí technika, či pokud studentky neporozumí zadání úkolu. Skutečné plánování tedy přichází v druhé části LP.

Je již třeba si tedy vzít k ruce připravené materiály a zamyslet se nad již zmíněným “target language” a s ním spojenou gramatikou, slovíčkami a funkcí, a stejně tak jeho analýzu z hlediska formy, obsahu a výslovnosti. Zde je třeba si uvědomit, že co je pro nás triviálním slovíčkem nebo gramatickou strukturou, může studentkám způsobit značný problém v porozumění celého textu, tudíž si do plánu vpisujeme nejen vhodné definice a správnou výslovnost, ale také používáme vlastní poznatky z hodin didaktiky, abychom dané jevy byli schopni co nejsrozumitelněji, avšak i syntakticky či morfologicky, korektně předat dál. V poslední řadě přichází plánování v opravdovém smyslu - tudíž rozložit do tabulky všechna cvičení a to tak, abychom se vešli do 45-ti minut. Musíme zohlednit náročnost cvičení, potřebný čas pro čtení/četnost poslechů, ale také cíle jednotlivých “stages”, které se musí shodovat s naším celkovým cílem hodiny. Nejednou se vám tedy stane, že během rozdělování hodiny zjistíte, že to prostě nemáte šanci stihnout, a tak se musíte vrátit zpět ke svým materiálům, něco zkrátit a něco úplně vynechat. Podtrženo, sečteno: 6 hodin práce minimálně.

Nikdo z nás ani z našich mentorů netvrdí, že tohle je něco, co budeme ve své praxi praktikovat před každou hodinou, to samozřejmě není ani prakticky možné. Plány nám nyní slouží pouze k tomu, abychom si je mohli hlavně porovnat se svým reálným výstupem, a opravdu se alespoň orientačně pokusili rozvrhnout naši hodinu a zamyslet se nad jejími cíli a výstupy. Hodí se však určitě při plánování složitějších hodin, například na CLIL či Task-Based Learning, anebo pokud se rozhodneme pro práci s autentickými materiály. Ve všech případech, včetně obyčejné hodiny, je stěžejní alespoň zamyslet se nad “target language” a přibližným časovým rozvrhem aktivit. Přirozeně také nad tím, donést si správné materiály a pomůcky.

Na závěr svého příspěvku bych ráda poděkovala všem čtenářům za jejich čas, a také celé Nadaci The Kellner Family Foundation za veškerou podporu. Všem také přeji klidné prožití svátků a naviděnou u mého dalšího blogu po posledním bakalářském zkouškovém období.