A za chvíli jsou Vánoce

V mém předchozím příspěvku jsem hovořila o tom, jak se s námi při prvním zkouškovém překvapivě nikdo nepáral - 14 dní, 11 zkoušek a bylo. Na to, jak rychle uběhla druhá polovina roku se ale druhé zkouškové až nesnesitelně táhlo. V první půli roku jsme měli každý týden 5-6 testů, které měly vesměs písemnou formu. Kdežto teď na nás čekaly skoro 4 týdny zvláštně rozházených zkoušek, jak ústních, tak písemných a k tomu hromada seminárních prací. K ústní vás nepustili bez písemné, k písemné vás nepustili bez seminární práce, seminární práci jste třikrát opravovali, a tak to šlo stále dokola. Práce, stres a únava se slévaly v jedinou šmouhu a informační systém se známkami stále zel prázdnotou. Říkala jsem si, že snad není možné to vše do začátku léta stihnout! Avšak jakmile se mi v systému zazelenalo první A, tak šlo opět vše zase jako po másle.

Na zkoušky jsem se cítila velice dobře připravena, obzvláště na ty ústní. Na písemných se mi sice líbí, že mohu déle přemýšlet a nikdo mi do odpovědi nezasahuje, avšak při ústních jsem zjistila, že je vždy lepší nějakého toho parťáka mít. K mému překvapení se totiž na AKCENT COLLEGE na většinu ústních zkoušek chodí ve dvojicích či dokonce ve skupinách! Mým zkouškovým partnerem se téměř bez váhání stal můj nejlepší přítel Tomáš. Tomáš je velmi sečtělý a inteligentní člověk, vždy spolu pracujeme na prezentacích a skupinových pracích, tvoříme spolu hodiny pro návštěvníky jazykových kurzů a zpracováváme společně zkouškové otázky. Jsme prostě takový “A Team.” Na malou chvíli mě napadlo, zda mi u zkoušky nenasadí laťku příliš vysoko, ale hned se ukázalo, že se perfektně doplňujeme.

Naše první společné vystoupení se konalo u zkoušky z pedagogického plánování, které bravurně, avšak velice přísně vede paní doktorka Hánková, která se již v prvním semestru stala mým vzorem, ale také mírnou obavou a obrovskou autoritou. Společně s Tomášem jsme se rozhodli jít první, protože jsem se upřímně řečeno báli, že někdo z našich ne tak bystrých spolužáků paní doktorku hned zkraje naštve (nejvíc pravděpodobně oslovením “paničelko”). Plán to byl dobrý, avšak hned ve dveřích školy jsme se minuli s šesti spolužáky, kteří nebyli ani připuštěni ke zkoušce, protože neměli ani po půl roce splněné hospitace a hospitační záznamy ze sledovaných hodin. Nálada tudíž na bodu mrazu. Nezlepšila se ani po vytažení otázek. Čísla od 1 do 10, nechci číslo pět, ale vytáhnu si zprostřed. Super nápad, je tam pětka. Ale naštěstí jenom u otázky! Vytáhla jsem si typologie cvičení v učebnicích angličtiny pro úroveň B1 a Tom si vytáhl učebnice jako celek. Najednou jako bychom si u kávy povídali o tom, jak správně sestavit naši společnou učebnici, jaká cvičení jsou vhodná na procvičení gramatiky, poslechu, či kolik bude stát obměna učebnic na naší škole. Pomyslnou kávu jsme si ještě ani nestačili vypít a už nás paní doktorka “hnala” ven s dvěma Áčky, uff! Ještě bych ráda vyzdvihla svého druhého nejlepšího kamaráda, který také tvoří důležitou část našeho A teamu, avšak kvůli zkouškám svojí metalové kapely často docházel až na nejzazší termíny zkoušek školních a vždycky si vytáhl tu jedinou otázku, kterou se naučil, anebo si například v tomto předmětu vytáhl něco tak banálního, jako jsou didaktické pomůcky. Tak nebo onak, hnali jsme se všichni tři kupředu a nechávali za sebou zbytek třídy.

Zvykla jsem si zde psát o něčem novém, lehkém a těžkém (ještě tak něco moudrého a budu se moct vdávat). Co si budeme povídat, kdo mě zná, ví, že jsem se narodila s prořízlou pusou a k tomu studovala IB psychologii. Když dáte tyhle dvě věci dohromady, máte hotové zkouškové! Tak to bylo to lehké. Nahlédněme opět do mého slovníku, kde jako synonymum slova těžké můžeme najít slovo fonetika. No, popravdě jich tam je víc, ale asi by to nebyla slova úplně vhodná. S fonetikou jsem nespěchala, věděla jsem, že na první termín nejsem řádně připravená, šla jsem tedy na písemnou zkoušku až v druhém týdnu a k vlastnímu překvapení testem ihned prošla. To by sice bylo úžasné, avšak mě čekala ještě zkouška ústní, která ještě ke všemu byla hodnocena stupni, ne pouze jako započteno/nezapočteno. Další důležitou poznámkou pro čtenáře je, že jsem strašný smolař. Opravdu. Nikdy jsem nic nevyhrála, nevytáhla si dobrou kartu a hlavně neumím házet kostkou, což se mi opět potvrdilo na ústní zkoušce z fonetiky. Hodila jsem si číslo 4 - consonants a věděla jsem, že je zle. Vší silou jsem se snažila ze sebe dostat terminologii, biologii, názorně ukázat a nakreslit, kde se tvoří všechny známé i neznámé hlásky, ale verdikt byl jasný už od usednutí na potítko. Nedalo se nic dělat, známka C mi nestačila, tak jsem se rozhodla jít na zkoušku znovu a v otázce větných a slovních přízvuků už jsem si byla jistější v kramflecích.

Mluvme tedy v číslech:

    Zkoušky písemné/ústní: 9/9
    Seminární práce: 3/3
    Známky: 4x A, 1x B
    Zápočty: 4/4
    Studijní průměr za oba semestry: 1.2
    Pokračujících spolužáků: 10/13
    Mentální zhroucení: 0
    

Závěrem z vážného soudku. Opravdu jsem se utvrdila v tom, že AKCENT není škola, která vám naservíruje titul a ještě vám od něj udělá dvě kopie pro kamarády. Což ostatně potvrzuje i to, že z původních 13 studentů nás zbylo 10, a z toho 3 opakují v dalším roce fonetiku. Budoucím absolventům bych tuto školu však určitě doporučila, protože i jejích pár místností skýtá nebývalé možnosti. Během druhého zkouškového už jsem i mírně změnila své noční studijní návyky a dokonce i vynechala práci a vaření! Najednou to byl opravdový studentský život, objevila jsem krásy ticha a zásob městské knihovny, a také mražené pizzy. V létě se chystám opět za prací, dále rozvíjet svůj kulinářský talent a nějaký týden zkusit i ten odpočinek. V dalším blogu se rozhovořím více o svém profesním a volnočasovém životě, avšak jak jsem již nastínila, ten akademický je nyní prioritní.