Do Británie už na bakaláře – jak na to?

Kam po střední?

Díky silně soutěživému dětství jsem se snažil být ve všem, co mě bavilo, nejlepší, a tím pádem jsem se účastnil opravdu mnohých soustředění a soutěží. Zpětně mi ale přijde, že mi chyběl jakýsi hlavní konkrétní cíl, žil jsem od hudebních soutěží přes vědomostní olympiády k turnajům vodního póla. Zlomový bod nastal, když jsme s přítelkyní začali v předposledním ročníku gymnázia uvažovat o univerzitním studiu v zahraničí – začali jsme tím, že jsme si sestavili z článků a webových stránek univerzit seznam toho, co všechno budeme muset udělat a zařídit.

Kdybych měl zpětně zhodnotit své studium na University of Glasgow, nevyměnil bych ho za nic. Je to jednoznačně jedna z nejlepších věcí, kterou jsem podnikl, a zkušenost mě opravdu změnila. Studium v zahraničí v jiné kultuře mi dovolilo poznat nespočet lidí z celého světa a tím získat spoustu pohledů na různá témata. Intenzivní laboratorní praxe a pravidelné setkávání se s vyučujícími, kteří jsou sami zároveň i aktivními výzkumníky, mě dobře připravilo na vědeckou kariéru.

Tomáš Marťák

stipendista projektu Univerzity 2016-2020

Směr: Británie

Já jsem vyrůstal v Kalifornii a přítelkyně zase uměla výborně anglicky, proto jsme se zaměřili na anglicky mluvící části světa. Protože jsme se oba zajímali o hudbu, o chemii a o biologii, začali jsme tím, že jsme si zvolili vhodné semináře na gymnáziích, získali co nejuniverzálnější jazykový certifikát (C1 Advanced, původně CAE), začali se připravovat na konzervatoř, a zapojili se do aktivit vedoucích k Mezinárodní ceně vévody z Edinburghu (The Duke of Edinburgh’s International Award). Já jsem na svém gymnáziu také založil UCAS (Universities and Colleges Admissions Service) centrum, které umožňuje studentům z dané školy se hlásit na britské univerzity. Zpětně mě překvapuje, že na přírodovědecky zaměřeném a relativně prestižním Gymnáziu Plzeň centrum už nebylo, ale administrativně jsme všechno asi tak za tři měsíce hravě zařídili. Sice jsem prakticky všechny dokumenty musel vyplnit sám, protože zodpovědná učitelka v polovině procesu šla na mateřskou, nakonec jsem to ale nějak sesmolil a začal jsem se hlásit na univerzity. S celým procesem jsem začal už v červenci svého maturitního ročníku, protože jsem měl za to, že bych se mohl přihlásit na univerzitu v Oxfordu či Cambridge. Uzávěrka na tyto dvě univerzity, stejně jako pro studium medicíny a veteriny v Británii, byla už 15. října, tu jsem ale naneštěstí nestíhal. Na zbytek univerzit a oborů je uzávěrka až 25. ledna téhož roku, kdy se na studium nastupuje. Zároveň systém UCAS umožňuje odeslat jednu přihlášku, prostřednictvím které se pak můžete hlásit až na 5 univerzit najednou.

Já jsem si nakonec vybíral jen ze skotských univerzit, protože v tu dobu (2016) bylo školné pro studenty z EU hrazeno skotskou vládou. Pořád jsem si nebyl jistý svým ideálním oborem, ale bavila mě chemie a biologie. Podle žebříčků nejlépe vycházely univerzity v Edinburghu a St Andrews, kam jsem se hlásil na molekulární nebo obecnou biologii. Pojistil jsem si to ještě University of Glasgow (biochemie), University of Strathclyde (chemické inženýrství) a Herriot-Watt University v Edinburghu (molekulární biologie) – řekl jsem si totiž, že ono nakonec něco vyjde a můžu veškeré radosti a strasti výběru oboru nechat svému budoucímu já. Děda mě mezi tím strašil tím, že se může stát, že mi zavřou obor, a proto bych se měl hlásit raději do Čech, kde se evidentně obory na rozdíl od těch na velkých zahraničních univerzitách nikdy nezavírají. Sice jsem se toho nijak neobával, ale pro jistotu jsem se přihlásil i na brněnskou Masaryčku, kdyby mi snad náhodou zavřeli všech pět oborů (!) nebo by má přihláška byla opravdu tak špatná. Pak už mi zbývalo si jen najít stipendium, abych si zahraniční studium vůbec mohl dovolit.

O půl roku později jsme uspěli – přijali mě i přítelkyni na University of Glasgow. Zařizování okolo studia nebylo jak pro nás, tak pro naše rodiče, málo. Na pohovor kvůli stipendiu Nadace rodiny Kellnerových jsem jel do Prahy na otočku ze stáže Evropského parlamentu mládeže (EYP) ve francouzském Saint-Malo a o tom, že jsme se dostali do Glasgow, jsme se dozvěděli těsně před třítýdenním DofE pobytem v indickém Himálaji. Pořád si vzpomínám, jak jsme panikařili, když mi v malinké internetové kavárně v městečku Padum přišla po dvou týdnech bez dat hromada zpráv od rodičů, kteří nám pomáhali zařizovat ubytování ve Skotsku, že jsou nějaké problémy. Marně jsem se pak snažil dovolat do Čech nebo jen napsat mail, protože nestačil internet ani elektřina, která vypadávala alespoň jednou denně. Když jsem se i přes všechny zádrhely ocitl v Glasgow, připadal jsem si jak ve snu. Při zahájení roku Freshers’ Fair jsem doslova zíral na impozantní hlavní budovu univerzit, jak vystřiženou z Bradavic, ze které se hrnuly davy studentů putující mezi stánky různých studentských spolků.

Konečně na University of Glasgow

Největší šok přišel, když jsem zjistil, kolik nás je v ročníku je – 800! Na rozdíl od českých univerzit tu totiž struktury oborů vypadají jako pyramidy. Všichni biologové začínají v prváku (celkem je skotské bakalářské studium čtyřleté) společně. Mírná specializace začíná od druháku (cca. 150 lidí/blok). Ve třeťáku a ve čtvrťáku už jsme se učili ve skupinách podle oboru (např. molekulární biologie, zoologie, biochemie) po cca. 40 lidech. Od začátku byl kladen důraz na samostudium, kritické myšlení, prezentační dovednosti, všeobecně neoblíbené skupinové projekty (vždy se totiž našlo několik lidí, kteří přes veškerou snahu ostatních nepřispívali do projektu vůbec ničím) a pak především na dobře promyšlená praktika.

Nejen studiem je člověk živ

V rozvrhu jsme toho vlastně neměli mnoho – každý den jen asi 4-5 hodin, někdy převládala praktika. Po samostudiu v knihovně tedy zbývalo dost času na sport a zábavu – a že těch možností na univerzitě bylo! S výběrem z více než 300 studentských spolků a 50 sportovních klubů opravdu bylo z čeho vybírat. Často jsem proto chodil domů až kolem desáté večer. Zároveň jsme měli dost volna o prázdninách, které jsme zčásti měli využívat na stáže – já jsem absolvoval dvě: v létě po druháku a po třeťáku.

Od třeťáku jsem ale rychle přestal stíhat – začala se drtit biochemie, přibyly tutoriály a ve čtvrťáku pak každý druhý týden „journal club“, obtížná laboratorní praktika a ještě více esejí, prezentací a neoblíbených skupinových projektů. Hlavní zkoušky na konci semestru či školního roku se pak změnily ze záludných kroužkovaček na tříhodinové psaní esejí. Mrzli jsme ve vskutku krásném, ale špatně vytápěném hlavním sále a očekávaly se od nás jak teoretické vědomosti, tak schopnost navrhnout pokusy a jejich „troubleshooting“. Samo o sobě by to nebyl problém, ale já jsem navíc k tomu byl zástupcem třídy, pokladníkem a později předsedou oddílu karate a pokladníkem univerzitního symfonického orchestru. Proto jsem se účastnil zkoušek a koncertů, tréninků, soutěží a seminářů, takže jsem nakonec neměl volný ani jeden den v týdnu. Přes všechnu časovou náročnost jsem si to na 100 % užíval – konečně jsem byl zapojen do něčeho, co něco znamenalo, připadal jsem si jako surfer na okraji obrovské vlny. Pak to ke konci čtvrťáku utnul příchod covidu.

Kam po vysoké?

Najednou jsem zase jako na střední hledal cestu, kam dál. Ty čtyři roky utekly opravdu rychle. Při přípravě na bakalářské zkoušky jsem se hlásil rovnou na několik doktorandských a magisterských pozic, nakonec však vyšel jen Glasgow, který jsem si původně opět zvolil jako zálohu. Kvůli pandemii jsem si zvolil magistra výzkumem (MRes) biomedicíny, protože slibovali, že v rámci studia bude i půlroční praxe v laboratoři, s tou nevýhodou, že jsme měli začínat až v listopadu a končit až v říjnu dalšího roku. Celé první pololetí probíhalo online a já si postupně začal připadat, že všechno, pro co jsem tak intenzivně pracoval, docela vyšumělo. Orchestr i karate klub pokračovaly jako zředěné odrazy samy sebe online, se spolužáky jsme se viděli naživo jen několikrát při organizované procházce parkem a jediné mecheche, které jsme nakonec uspořádali, bylo přes Zoom. Učivo obtížností a obsahem připomínalo třeťák bakaláře. Svět se však brzy začal dávat zase do pořádku, když začal můj magisterský výzkumný projekt.

Ke konci prvního semestru jsme si vybírali tři projekty, pro mě úspěšně, protože jsem se dostal na ten, který mi přišel nejzajímavější – sliboval strukturální biologii, práci s buňkami a s bílkovinami z viru SARS-CoV2. V rámci projektu jsem vlastně každý den samostatně pracoval v laboratoři na svém výzkumném projektu, buď na modelování interakcí bílkovin nebo na “mokré” molekulární biologii. Projekt a laboratoř mě nadchly, nakonec i polevila omezení a své spolužáky jsem začal postupně poznávat i naživo. To už se ale postupně chýlilo ke konci univerzitního roku a musel jsem si začít hledat práci, protože lednové přihlášky na doktorandské studium rozviklané nejistotou okolo covidu a Brexitu neuspěly. Přítelkyně už měla zařízený vstup na graduate scheme v gothenburgské pobočce AstraZeneca, ani po dlouhém hledání a psaní přihlášek jsem však ve Švédsku v blízkosti Gothenburgu neuspěl.

Nakonec jsem po dlouhém hledání našel rovnou po ukončení studia pozici vědeckého pracovníka v českém startupu Terasom s.r.o., kde nyní pracuji už téměř rok. Kdybych měl zpětně zhodnotit své studium na University of Glasgow, nevyměnil bych ho za nic. Je to jednoznačně jedna z nejlepších věcí, kterou jsem podnikl, a zkušenost mě opravdu změnila. Studium v zahraničí v jiné kultuře mi dovolilo poznat nespočet lidí z celého světa a tím získat spoustu pohledů na různá témata. Intenzivní laboratorní praxe a pravidelné setkávání se s vyučujícími, kteří jsou sami zároveň i aktivními výzkumníky, mě dobře připravilo na vědeckou kariéru.

Tomáš Marťák

Tomáš Marťák vystudoval bakaláře v biochemii a magistra v biomedicíně na University of Glasgow. Po dokončení studií v 2021 se přestěhoval do Prahy, kde nyní pracuje jako výzkumník ve startupu Terasom. Ve firmě se zabývá molekulární biologií v oblasti exosomů, biomarkerů rakoviny, izolací proteinů a bioinformatickou analýzou výsledků. Ve svém volném čase se věnuje boulderingu, vaření jídla a piva a degustaci piv z celého světa.