Michael Svoboda

Deus ex machina

Průmyslová revoluce je největší úspěch, kterého lidstvo kdy dosáhlo. Filosofové, vynálezci a podnikatelé začali měnit přírodu ze středověkého pekla na místo vstřícné našemu přežití. Proto pro mě už tak zajímavé přírodní vědy začaly být tisíckrát více vzrušující, jak jsem je postupně objevoval v každém užitečném kousku světa kolem. Za poslední dvě století jsme se naučili létat, klesat v ponorkách na dno oceánu, a harvestory kosit vzrostlé stromy jako pšenici — ne pomocí černé magie, ale díky poctivé aplikované fyzice.

Největší kouzelníci, které vědecký pokrok zatím zplodil, jsou v mých očích robotičtí inženýři. Poslední produkty jejich práce se složitostí blíží zvířatům. Například Spot od Boston Dynamics sestává ze silného, obratného těla ovládaného počítačovým programem, který zpracovává data z jeho “očí”, tedy vestavěných kamer. A právě rozhraním těchto tří oblastí — datových vstupů, řídícího softwaru a ovládaného fyzického stroje — se zabývá obor Mechatronic Engineering, který jsem se rozhodl studovat na Dublin City University.

Na cestě k robotům

V přírodních vědách jsem měl štěstí na učitele nadšené pro svůj obor, takže výklad vždy doplňovaly příklady praktického uplatnění. Také pomáhali firmám a univerzitám zvát nás do svých projektů — kromě jiných jsem se tak mohl podívat do RedHatu při kurzu programování v Javě. Došlo mi tu, že bych se vzděláním neměl záviset jen na své a škole a okolí. Drze jsem si napsal o neplacenou studijní stáž v Bluesoftu — rostoucí brněnské firmě zaměřené na web development.

Díky vstřícnému přijetí firmy jsem poprvé viděl programování v kontextu živého businessu. Sledovat už vyučené programátory v práci, a nechat je vysvětlovat své univerzitní projekty, mi pomohlo ostřeji si uvědomit v čem je a není jejich budoucnost pro mě. Počítačový program dokáže sám o sobě úžasné věci.

Mně ale nikdy nebude stačit, aby díky mému kódu tančily pixely obrazovky, ať jakkoli důmyslně. Ať tančí kovové končetiny výrobní linky, nebo náhradní ruce opraveného člověka. Mým cílem po škole je pomoct uvolnit co nejvíce takových lidských rukou od té práce, kterou dokáže robot zastat.

Špičkovou technologii zpravidla vyvíjejí mezinárodní týmy, a tak pro mě bylo důležité studovat anglicky. Z anglofonních zemí představuje Irsko cenově dostupnou, svobodomyslnou, podnikavou zemi, s důrazem na osobní přístup ke studentům a s úzkým propojením univerzit s technologickými firmami. Nejlepší irskou školou pro mechatroniku je DCU, na kterou jsem se proto rozhodl přihlásit.

Bojujme za své štěstí

Často se mi zdálo, že hlavním účelem středních škol je potlačit v nás schopnost klást si vlastní cíle. Ale pokud máme být šťastní, musíme brát své sny a plány vážně. Studenty středních škol bych rád poprosil, aby se nebáli začít stavět věci, které jim na světě chybí. Budete šokovaní, jak ochotně zkušenější lidé kolem vás pomohou nováčkovi, pokud v něm najdou vůli se zlepšovat. A nám, vedeným ambicemi ke studiu v zahraničí; čistou mysl a hodně štěstí!