Zrušená promoce aneb Dokončení studia na VŠ v době koronavirové

Stejně jako všem ostatním se i mně převrátily všechny plány vzhůru nohama. Jeden březnový týden změnil mnohé. Zatímco se u nás v ČR zavíraly školy a poté i hranice, my jsme na UCL nevěřícně sledovali stále zhoršující se situaci v Londýně, která se ale prozatím nescházela s nějakou větší odezvou než plakáty připomínajícími poctivé a pravidelné mytí rukou. Nakonec to ale opravdu přišlo. Ve čtvrtek v podvečerních hodinách nám oznámili první oficiální případ COVID-19 u studenta na UCL, v pátek bylo veškeré prezenční studium přerušeno do konce akademického roku a škola se přesunula online stejně jako veškeré plánované zkoušky. Ten den jsem si zarezervovala letenku zpět domů a v neděli přistála v Praze na letišti a nastoupila do čtrnáctidenní karantény. To vše jen pár dní předtím, než většina pravidelných leteckých linek do Prahy byla přerušena na dobu neurčitou. Aby toho nebylo málo, o pár dní později přišla ještě další neradostná zpráva, a to že všechny promoce a ceremoniály s nimi spojené, které se měly odehrát v půlce září, byly zrušeny. I přesto, že člověk chápe nezbytnost daného rozhodnutí v kontextu celosvětového dění, nemůže se ubránit jistému zklamání.

Čtrnáctidenní karanténa se u mě nesla v duchu dokončování magisterské práce a plánování veškerého opakování a učení se na zkoušky, jejichž termín a forma byly v tu dobu ještě velkou neznámou. Nakonec mi poslední a nejdelší zkouškové na UCL začalo na začátku května a skončilo teprve před pár dny, téměř na konci června. Posledním dílkem celé skládačky pak byla už jen prezentace magisterské práce v posledním červnovém týdnu. Tím skončila jedna kapitola mého života strávená tři roky v Londýně a rok v Singapuru a já se oficiálně stala „Ročníkem 2020, Ročníkem COVID-19“.

Teď už snad na mě čekají prázdniny — čas strávený s rodinou a přáteli, odpočinek a reflexe této uzavírající se kapitoly. V srpnu se již ale opět vracím na místo činu, tedy zpět do Londýna. Tam mě čeká hledání nového bydlení, stěhování se a celkově příprava na začátek další kapitoly mého života, a to doktorandského studia částicové fyziky na Imperial College London spojeným s výzkumnou prací v americké národní laboratoři Fermilab a na T2K experimentu v Japonsku. Od posledního příspěvku se ale změnila jedna důležitá věc. Na začátku června jsem byla informována, že namísto normálního doktorandského stipendia od státu jsem obdržela Prezidentské stipendium přímo od Imperial. Mám obrovskou radost, protože konkurence byla opravdu vysoká a udělená stipendia se meziročně počítají v rámci jedné či dvou desítek.

Protože je mé současné vysokoškolské studium už opravdu u konce, chtěla bych poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation bez jejíž finanční podpory by mé studium na UCL nebylo možné. Obrovské dík pak také patří mým rodičům za bezmeznou podporu a za to, že je mám. Děkuju.