Zprávy z CERNu

Červen byl hektický. Hned po zkouškách a ještě před obhajobou bakalářské práce jsme se s kamarádkou (už skoro tradičně) vydaly s batohy na pěší výlet po Británii. Tentokrát na sever Anglie do Lake Districtu, kde jsme vylezly pár hor (viz fotka), přespaly v pár stodolách a viděly pár jezer. Po obhajobě bakalářky jsem strávila dva týdny u rodiny v Praze, které byly neskutečně krátké na to, abychom s mladším bráškou stihli obejít všechny výstavy a odehrát dostatek fotbalových zápasů. Nakonec jsem 20. června dorazila do Evropské organizace pro jaderný výzkum, která je známější pod svou zkratkou: CERN.

Fotka z cesty dolů z nejvyšší hory Anglie, Scaffel Pike

Do CERNu jsem přijela na 10ti týdenní stáž díky letnímu studentskému programu. Pracuji tady na experimentu CMS (Compact Muon Solenoid), který je jedním ze dvou víceúčelových detektorů na urychlovači LHC (Large Hadron Collider). LHC urychluje svazky protonů (a občas i ionty olova), které v něm proudí v opačných směrech v tunelu o obvodu 27 km rychlostí blízké rychlosti světla. Když se protony srazí, roztříští se a řada fundamentálních částic (kvarky, elektrony, miony, neutrina...) se rozletí do všech stran. Tyto částice jsou zachyceny detektory a vědci tady v CERNu (nebo jinde ve světě) si pak sednou k počítači a zjišťují, jak spolu fundamentální částice interagují. Já se pomocí simulací a analýzy dat z CMS snažím s co nejvyšší přesností získat hmotnost W bosonu, což je jeden z parametrů našeho momentálně nejlepšího matematického popisu „fungování vesmíru“ (jak o těm částicový fyzikové často přemýšlí).

Můj pobyt se stal ještě o něco zajímavějším, když 14. července jiný experiment v CERNu, LHCb, ohlásil objev pentakvarků. Pentakvark je spojení čtyř kvarků a jednoho antikvarku. Mnoho vědců v předchozích letech pentakvarky hledalo a teorie jejich existenci povoluje, ale až do teď nebyly nepopiratelně pozorovány. Shodou okolností jsem se druhý den po ohlášení objevu účastnila přednášky od člena LHCb, který nám poskytl některé podrobnosti o hledání pentakvarků a jejich důležitosti, což byl skvělý zážitek. Ačkoli s tímto objevem nemám nic společného, je to skvělý zážitek být na místě dění. I když už mám šest týdnů stáže za sebou, nepřestává mě překvapovat, že můžu léto trávit na tak výjimečném místě.

Pohled na Ženevské jezero z veřejné pláže v centru města

CERN je na švýcarsko-francouzské hranici, cca 40 minut jízdy na kole od centra Ženevy. Kromě toho, že se člověk bez znalosti francouzštiny skoro nikde nedomluví, je to perfektní místo. Ve volném čase se tady dá koupat v Ženevském jezeře s průzračnou vodou, vylézt na jeden z vrcholků pohoří Jura, vydat se do Alp, proběhnout se vinicemi ve Francii, navštívit nějaké z nedalekých malebných městeček nebo jít na jeden z mnoha volně přístupných koncertů a slavností pořádaných v Ženevě (viz fotky). V CERNu je navíc posilovna, restaurace a řada zájmových klubů, do kterých se lze přidat. Každý týden se zde promítají filmy, pořádají workshopy a veřejné přednášky. Takže rozhodně nemohu říct, že bych se tady nudila. Naopak – pracuji na vysněném místě, užívám si prázdniny a doufám, že se sem třeba ještě někdy budu moct vrátit.

Fotka z 12ti hodinového výletu pohořím Jura

Městečko Coppet nedaleko Ženevy, které jsem navštívila během cyklovýletu do Lausanne