Zpátky do práce…

Ta nejnáročnější jistě zahrnovala období termínů odevzdání písemných prací, ale převážně období zkoušek. Ty mě čekaly v prosinci před odjezdem na Vánoce. I když to byla dřina, s relativním klidem jsem mohla odjet na prázdniny a užít si je plnými doušky. Ovšem na výsledky zkoušek bylo třeba čekat až do konce ledna, takže po této stránce jsem zůstávala v nervozitě. Nakonec mě výsledky přeci jen překvapily a povzbudily do dalšího semestru. Tvrdá práce vskutku přináší ovoce!

Ani za poslední půlrok se některé věci nezměnily. Počasí stále stejné – déšť střídá slunce, slunce střídá déšť…  A když už to sluníčko vysvitne, vykouzlí každému úsměv na tváři a dodá pozitivní energii. Hned je pak na tom světě lépe. Rovněž po nocích mojí spolubydlící dovedou řádit stejně jako při prvním týdnu univerzity plném večírků (to mě alespoň naučilo větší trpělivosti a toleranci). Přesto mi ten půlrok na druhou stranu přinesl několik ponaučení, schopností a dovedností.

V současné době se mi opět blíží termíny odevzdání prací, a tak se snažím pracovat na tom, abych si udržela úspěch i v druhém pololetí. Nervozita stoupá a práce přibývá. I v tomto stavu si občas najdu čas na mé záliby. Pravidelně každý týden docházím na kroužek tancování a čas od času se snažím udržet kondici i jinými pohybovými aktivitami. 

Na závěr bych ráda zmínila přísloví, které by nemělo motivovat jen mě, ale i ostatní. „Není hanbou nic nevědět, ale je hanbou, nechtít se ničemu učit.“