Znovuobjevení reálného světa po zkouškách

Jak už jsem vysvětloval v blogových zápiscích v minulých letech, jediné zkoušky, které máme, je několik písemek na konci třetího trimestru v každém roce. Ale ještě k tomu, jediné zkoušky, které se počítají do finální známky na diplomu, jsou ty, které se píšou na konci třetího roku. Tedy zkoušky, které jsem před nedávnem dodělal, jsou jediné zkoušky, které se vlastně počítají a záleží na nich. Mě na nich záleželo ještě z jednoho důvodu: potřeboval jsem dostat first, abych mohl postoupit do čtvrťáku. To se naštěstí povedlo, takže ode mě budete číst minimálně ještě tři další blogové zápisky v příštím roce.

Moje strategie přípravy na zkoušky byla stejná jako v minulém roce – tedy přepočítat si co nejvíce písemek z minulých let. Tedy každé ráno před přednáškami napsat starou písemku a poté si ji odpoledne s kamarády společně opravit a projít si navzájem svá řešení. Prošli jsme tak 27 písemek, přičemž jejich psaní trvalo tak tři hodiny a opravení asi dvě. K tomuto přidejte přednášky a zbytek vyplňte opakováním si poznámek a dostanete celkem přesný obraz mého trimestru. Naštěstí jen žertuji, v seznamu ještě chybí societies, kamarádi a spánek.

Zkoušky byly super – z nějakého divného důvodu mě zkoušky baví. Je ale možné, že to vysvětluje můj všudypřítomný optimizmus. Ale i tak mi přijde bizarní, že 9 hodin zkoušek naprosto rozhoduje o 75 procentech naší celkové známky, kterou budeme mít na diplomu. Zbylých 25 procent je uděleno za bakalářskou práci. Každopádně jakmile bylo po zkouškách, tak jsem konečně měl čas si trochu pocestovat po Británii, navštívit všechna muzea v Cambridge a dělat spoustu dalších věcí, na které není v průběhu trimestru čas.

Navštívil jsem katedrálu v Ely, městečku vzdáleném asi čtvrt hodiny vlakem z Cambridge. Katedrála v Ely byla ohromující – nesmírně veliká (na délku 164 metrů!) a nevyslovitelně nádherná. Trvalo hodiny, než jsem si prohlédl každé okno, každé zákoutí a každý detail. Potom jsem ještě šel na prohlídku nejvyšší věže, ze které byl výhled široko daleko. Závěr návštěvy zpestřil big-bandový orchestr, který měl v katedrále generálku na večerní koncert. Byl to tak krásný kontrast – 900 let stará katedrála a v ní na plné pecky jazz.

Můj další výlet byl do Londýna a užil jsem si tam pěkně dlouhý den, ve kterém se mi podařilo obejít snad všechny turistické atrakce včetně tří muzeí. Uznávám, že je ostuda, že jsem to neudělal už v prváku, ale lépe pozdě než nikdy.

Tyto (a mnoho dalších) byly pěkné a veselé věci, které jsem zažil během trimestru. Ale zmínil jsem taky smutné věci: většina z mých kamarádů v Cambridge letos skončila, já však zůstávám. Naštěstí budou alespoň v Evropě, takže doufám, že se ještě navštívíme v Norsku, Skotsku, Londýně a Švýcarsku! Nyní však sbohem Cambridge – já jedu domů.