Změny a konstanty

Ony dva zbývající trimestry opravdu uběhly jako voda, ale k mé radosti se mi ještě stihly zapsat do paměti i kvůli některým zajímavým kurzům. V samém závěru se mi podařilo mnohdy vybrat opravdové třešničky na dortu, a tak jsem se naučil například o evropské ekonomické historii 19. a 20. století od předního světového ekonomického historika a výborného profesora Joela Mokyra, o vyjednávání a handlování (bargaining and negotiation) od veterána oboru a autora učebnic Michaela Roloffa, či o korporátních financích od pana Jesseho Davise, jehož jménu sice nenáleží takový věhlas jako předchozím dvěma jmenovaným, ale umí vysvětlovat a učit opravdu na výbornou.

Po ukončení kurzů už ale nadešel onen čas a věci se daly do pohybu: Do Chicaga dorazila celá rodinka, nejdříve na týden strávený ve městě samotném a na mých ceremoniích a posléze na plánovaný post-graduální roadtrip po Spojených Státech. Pro mě začal Senior Week, týden nejrůznějších akcí pro promující čtvrťáky, kombinovaný s provázením rodiny po městě, které mi během čtyř let života na jeho okraji přirostlo k srdci.

A v pátek a sobotu už pak samotné veliké haló: nejdříve celouniverzitní Commencement neboli velká promoce na stadionu (cca 15000 lidí včetně studentů, jejich rodin a profesorů), kde se „odbaví“ ročník jako celek, ale ještě se neudělují jednotlivé diplomy, a pak Convocation mojí domovské komunikační fakulty, menší událost („jenom“ asi vyšší stovky lidí), kde už se studenti volají jménem a dostávají od děkanky svůj diplom. Z první ceremonie jsme si zapamatovali zejména všeobjímající vedro a třeskutě vtipný projev Setha Meyerse, slavného amerického komika a absolventa Northwestern. Na druhé zmiňované události jsem pak měl tu čest uvést hosta, prezidenta slavné agentury Ogilvy & Mather v New York City Adama Tuckera, na pódium krátkým projevem já.

  
Pak už nastal čas se s kampusem a univerzitou rozloučit, půjčit s rodinou auto a vyrazit na road trip po východní polovině Spojených Států. Podívali jsme se do mnoha míst a měst, včetně Detroitu, architektonického skvostu Fallingwater, Washingtonu D.C., Philadelphie, či New York City a odnesli si nespočet zážitků a fotografií.

Léto po návratu se neslo spíše ve znamení přípravy na samostatný život než dalšího velkého cestování. První zahraniční cesta po návratu do Prahy vlastně vedla do Londýna, kde jsem se zúčastnil odloženého pracovního pohovoru, jež se měl původně odehrát už 29. 4., ale tehdy jsem se pochopitelně ještě musel omluvit. Jelikož jsem se líbil, absolvoval jsem pak už z Prahy ještě další pohovor, tentokrát už s vedením konkrétního týmu. V tom se mi naštěstí také podařilo zapůsobit, a tak se mi následující výlet s kamarády do rumunských hor zpestřil tím, že jsem mezi útesy a bystřinami přes mobilní roaming domlouval detaily pracovní smlouvy.

V té době se mi tomu stále tak nějak nechtělo uvěřit, ale jak se blížilo září, věci dostávaly konkrétnější podobu, telefonáty střídaly e-maily a než jsem se nadál, octl jsem se v pondělí 12. září v kanceláři marketingového a mediálního molochu Dentsu Aegis Group v Londýně, v oddělení vyhrazeném pro jednu z firem v holdingu zvanou Amnet, která se zabývá programatickým nákupem online reklamy pro kampaně svých klientů. Nyní stojím na prahu svého třetího týdne v tomto novém zaměstnání a zatím jsem velmi spokojen. Takže změny? Zase se ocitám v nové zemi a zabydluji se, na počátku dalšího nového dobrodružství. A konstanty? Znovu papíruji, zakládám bankovní účet, hlásím se o číslo sociálního pojištění, a tak podobně. Ale to je jen malá daň za to, kam až se mi za posledních pár let podařilo dojít, a jak vzrušující cestu mám snad ještě před sebou.