ostrádal jsem opravdovou laboratorní práci a to, co znamená být neurobiologem. Zatímco projekt, na kterém jsem pracoval, byl sám o sobě velmi zajímavý, nebylo v něm jednoduše dost elementární vědy. Spíše než analyzováním vzorků něčího dechu pomocí hmotnostní spektrometrie si svou budoucí kariéru představuji v biologické laboratoři – se zkumavkami, pipetami, myšmi a buňkami. Jako vědce mě mnohem více než popisování korelací v klinickém prostředí láká vzrušení experimentace a objevování skrytých kauzálních biochemických drah – navozováním mutací, diferenciací buněčných kultur, klonováním bakterií, vstřikováním virových vektorů a měřením neuronové elektrofyziologie. Proto jsem se po dlouhém přemýšlení, troše předpovídání budoucnosti a zvážení všech možností rozhodl změnit laboratoř a tím upravit směr své vědecké kariéry.
Rozhodně to nebylo rozhodnutí jednoduché, ovšem při zpětném ohlédnutí ho vůbec nelituji. V jeho důsledku jsem se na jaře stal členem laboratoře Dr. Bosca a začal zde nové dobrodružství. Jeho laboratoř dokonce spolupracuje s tou Dr. Luikarta, v níž jsem již nějaký čas strávil – během kolečka před skoro dvěma lety, kdy jsem pracoval na implementaci technologie CRISPR/Cas9 do jejich projektů. Moc se těším na začátek této nové kapitoly mého života.
V tuto chvíli si procházím dostupnou vědeckou literaturu, abych se seznámil s nejnovějšími objevy v oblasti Poruch autistického spektra a s tím spojených výzkumných technik. Přestože mé plány ještě nejsou pevně dané, mám již několik velmi zajímavých nápadů, na nichž bych chtěl v rámci své dizertace pracovat – a ty zahrnují kombinaci jak bioinformatických, tak laboratorních technik, abych tak využil celého spektra dovedností, na jejichž studiu jsem tak tvrdě pracoval, ovšem jejichž množství bych chtěl zároveň dále rozšiřovat.
A mezitím si také užívám krásného léta v Nové Anglii. Tento týden teploty doslova každý den vystoupají nad 32°C. Na rozdíl od New Yorku, kde jsem strávil pět let před příchodem na Dartmouth, je zde mnoho příležitostí pro venkovní aktivity. Je tu velmi jednoduché si jen tak s kamarády zajít zahrát tenis nebo fotbal, vyjít si na túru nebo vyjet na projížďku na kajacích po nedaleké řece.
Jak je tedy jistě zřejmé, toto léto pro mě bude plné dobrodružství a já se už nemůžu dočkat, co dalšího na mě čeká!
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION