Změna je život. Doslova.

Ať ji pojmu z jakéhokoliv úhlu, je pro mne stále překvapující. Předpokládám, že pro všechny. Kdo by nakonec čekal, že premiantka a studentka práv na jedné z nejprestižnějších univerzit světa zničehonic ukončí studium a začne studovat literaturu a lingvistiku na – v porovnání s LSE – pouhopouhou Karlovou univerzitou. To je život. A život je změna. Nebo snad změna je život. Ale to je vlastně jedno.

Příjemná změna je zjištění, že i v Čechách lze literaturu studovat kvalitně.

Báječná změna je nežít sama.

Smutná změna je stýskat si po tom, co mohlo být.

Zásadní změna je vědět, že něco bude.

Podivná změna je vymýšlet co, ale vlastně na to nespoléhat.

Krásná změna je žít v Praze. Protože Praha je krásná.

Pohodlná změna je zavést si zdravou rutinu.

Zábavná změna je mít radost z možnosti opět vypracovávat domácí úkoly.

Nelibá změna je omezit volnočasovou četbu vlastního výběru.

Luxusní změna je spát třeba i devět hodin denně. Což je víc než dvě. Nebo nula.

Překvapující změna je zjištění, že studium fonetiky může být zajímavé.

Neobyčejná změna je se o těchto věcech podělit s ostatními. To je nutná změna.

A změna je život.