02. 07. 2018
2 minuty čtení
O měsíc a kousek později mě čekala další vlna zkoušek, tentokrát závěrečná a mnohem důležitější. Tyto zkoušky totiž rozhodovaly o tom, jestli za absolvované předměty obdržím kredity, nebo ne. Zkouškové období jsem měl v průběhu celého května. Na každou zkoušku jsem měl pouze jeden pokus a musel jsem mít alespoň 70%, abych danou zkoušku udělal. I když tento způsob zkoušení může mnohým připadat poněkud drsný, donutí studenty, aby se na zkoušky připravili jak nejlépe to jen umí a neodkládali to na druhý, nebo dokonce třetí pokus. V mém případě jsem naštěstí dolní hranici pro udělání zkoušky řešit nemusel, jelikož jsem u všech zkoušek dopadl velmi dobře. Semestr jsem tedy ukončil s několika A a jedním B+, což mi udělalo vekou radost a jsem rád, že se mi daří zvládat školu v kombinaci s prací.
Poslední zkoušku jsem měl 22. května a již od následujícího dne jsem začal pracovat opět na plný úvazek. I když mnozí moji vrstevníci berou práci pouze jako možnost si přivydělat, pro mě znamená moje zaměstnání možnost dalšího seberozvoje, získávání drahocenných zkušeností a do jisté míry také hobby. Jak jsem již několikrát zmiňoval, své práce si vážím hlavně z důvodu, že není monotónní a náplň mých pracovních dní se střídá.
Kromě práce se i nadále věnuji boxu, na který stále docházím jednou týdně. Je to skvělá možnost, jak se trochu uvolnit a odreagovat po pracovním dni v kanceláři. I když mě tréninky neskutečně baví, jsou opravdu fyzicky náročné. Hlavně v posledních týdnech, kdy venkovní teploty sahají přes třicet stupňů. Zbytek léta mám v plánu strávit pracovně. A začátkem září opět hurá na univerzitu.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION