Zkoušky, tradice a rýma

Ty mne čekaly celkem tři, psané, jak je na Oxfordu obvyklé, ovšem až po konci trimestru samotného. Vyhodnocení a zpracování výsledků univerzitě chvíli zabere, takže zatím mě čeká víceméně bezstarostných pár týdnů, protože nemá smysl se zkouškami nijak užírat ve chvíli, kdy už nemůžu nic ovlivnit. Všichni teď můžeme jen doufat, že vše proběhlo alespoň zhruba podle plánu a při zveřejnění výsledků nás nečekají žádná nepříjemná překvapení v podobě známek pod 40 %, které by znamenaly nutnost opakování té či oné zkoušky v září.

I během zkoušek je Oxford místem, kde se stále dodržuje mnoho starých i novějších tradic. Mezi ty staré patří například povinnost studentů skládat zkoušky v akademickém oblečení, nebo přesněji vstoupit v něm do místnosti konání zkoušky a také ji v něm opustit. Našemu termínu zkoušek přálo počasí, takže nebyla nutnost se ve zkouškových místnostech svlékat, jako to ve vlně veder prý dělali mnozí studenti minulý rok. Tradičně se také ke zkouškám navíc nosí na klopě přišpendlené karafiáty různých barev, které vám mají darovat vaši kolejní rodiče – bílý pro první zkoušku, růžový pro všechny zkoušky v prostředku a červený na tu poslední.

Poněkud neobvyklou oxfordskou tradicí je oslava konce zkoušek, takzvané „trashing“. Po napsání poslední zkoušky jsou studenti svými kamarády postříkáni pěnou na holení a poprášeni barvami a třpytkami – čili „trashed“ – což je následováno skokem do řeky. Zprvu se mi tato tradice příliš nezamlouvala, ale poté, co jsem ji okusila na vlastní kůži, jsem ji poněkud přišla na chuť. Jednoznačně nejzábavnější součástí je závěrečná koupel v řece. Nicméně právě ta se nakonec stala poměrně zrádnou, jelikož přestože jsme závěrečnou zkoušku skládali v relativně příjemném počasí, studená říční voda se ukázala být pro můj imunitní systém důstojným nepřítelem a koupel v řece mi tak přivodila prvotřídní nachlazení, které bohužel pravděpodobně nebude vykoupeno prvotřídním výsledkem ve zkouškách.

Místo objevování dosud neobjevených zákoutí Oxfordu nebo možnosti bezstarostně vysedávat v kavárnách a užívat si pozkouškového volna jsem tak poslední dny v Oxfordu strávila v posteli s teplotou, rýmou a kašlem, doufajíc, že se mi nějak v tomto stavu podaří doletět domů. Přesto musím říct, že ten zážitek mi za to stál, i když teď, o více než týden později, stále ještě ono zrádné říční nachlazení léčím.