Zkoušky

Na mé fakultě – Fakultě přírodních věd, bylo rozhodnuto, že všechny zkoušky se budou odehrávat ve formě seminárních prací různých rozsahů a počtů pro každý předmět, tak aby se předešlo potenciálním problémům se školními servery a spojenou infrastrukturou, které by mohly být způsobeny tisíci studenty připojujícími se ve stejnou chvíli. Posledních pár měsíců jsem tak napsal 10 seminárních prací, které v součtu dají asi 10 000 slov, na nejrůznější témata – od buněčných signálů při vývoji páteře po způsoby softwarové analýzy proteinových sekvencí. Myslím, že není potřeba říkat, že toto období bylo velmi vyčerpávající – pravděpodobně více něž by byly zkoušky klasické. Přesto věřím, že tyto alternativy přináší řadu klíčových výhod, které je činí významně lepšími jak pro studenty, tak pro reputaci a hodnocení univerzity.

Tradiční zkoušky jsou optimalizované pro rychlé posuzování toho, jak si studenti osvojili obsah jednotlivých předmětů ve velice krátkém čase a tak, aby bylo možné zkoušky velice jednoduše (a také velice levně) vyhodnotit. Vše, co se pak požaduje od studentů, aby ve zkouškách uspěli, je memorování velkého množství informací, které jsou zapomenuty krátce po samotném testu (všichni jsme to zažili – třeba na střední škole). Z mně neznámých důvodů je pak zkouška v některých předmětech ještě doplněna o krátkou esej (nebo dvě), kterou je z mých zkušeností velice náročné napsat lépe než otřesně, jelikož člověk má pouze pár minut na utřídění myšlenek a sepsaní věcné práce od doby co se poprvé dozví její téma. Přestože jsou tyto tradiční zkoušky zavedenou, relativně jednoduchou, a hlavně levnou formou zkoušení, věřím, že nejsou ideální cestou, jak hodnotit studenty, a že možnosti, které lépe reflektují každodenní životy vědců (kterými se plánujeme stát) nejen existují, ale jsou i proveditelné – jak prokázáno letošními alternativními zkouškami.

Věřím, že zkoušky ve formě seminárních prací, které jsem měl tu možnost letos zažít, reflektují skutečnou pracovní náplň mnohem lépe v porovnání se zkouškami tradičními. Aby studenti uspěli v tomto náhradním hodnocení, jsou konfrontováni otázkou (podobně jako při začátcích nového projektu) a musí najít a načíst dostupnou literaturu na ono téma, vše poté analyzovat a shrnout ve velice kondenzované odpovědi, která dobře vysvětluje onu problematiku – vše v rámci pár dní. Tento proces přináší mnoho příležitostí pro studenty k rozvoji v praxi nepostradatelných dovedností jako např. hledání literatury, čtení vědecké literatury, interpretaci dat, práci s vlastním časem, nebo psaní (je až hrozivé, kolik špatně čitelných publikací existuje). Všechny tyto dovednosti jsou od vědců vyžadovány na denní bázi. A i když je jejich hodnocení finančně náročnější v porovnání s tradičními testy, věřím, že by se tato investice více něž vyplatila, jelikož přináší možnost získat velice cenné zkušenosti a zlepšení oněch tak kritických dovedností.

Ve zkratce – přál bych si, aby se zkoušky v této podobě staly novou normou.