Život za kanálem: Rok první

Akademický rok na UCL je specifický tím, že většina závěrečných, tj. postupových zkoušek je soustředěna právě na toto období. Na konci března je již tedy student seznámen s veškerým požadovaným učivem, přednášky končí a je právě na něm, aby využil daný čas co nejefektivněji, prohloubil již nabyté znalosti a formou samostudia se připravil na tuto nejkritičtější a nejdůležitější závěrečnou fázi.

Jeden měsíc neboli třicet dní, právě tolik času jsem měla na organizaci a implementaci celého opakovacího procesu. Nezainteresovanému pozorovateli by se to mohlo jevit jako obrovské množství času – sama jsem si to ještě na začátku dubna trochu naivně myslela. Pokud se ale máte dokonale připravit na osm dvou až tříhodinových náročných písemných zkoušek, které následují v rychlém sledu za sebou, začnete o svém počátečním úsudku velice rychle pochybovat. Připočtu-li k tomu ještě univerzitní politiku ‚Failure is not an option.‘, tedy že na zkoušku má student prakticky jen jeden jediný pokus, jedná se o velice stresující záležitost.

Upřímně, na samotné zkouškové období si moc nevzpomínám – bylo bezpochyby hektické – a to ať už beru v potaz bloudění ulicemi Londýna ve snaze najít budovy, v nichž se zkoušky, velice příhodně všechny mimo vlastní kampus univerzity, konaly, nebo téměř fatální osobní pochybení, kdy jsem zaměnila termíny dvou z nich. O to více jsem si oddychla, když jsem se po měsíci nekonečného čekání dozvěděla jejich výsledky. Ze všech zkoušek, a to i ze všemi obávané statistiky, jsem dle oficiálního univerzitního hodnocení získala FIRST, tj. samé jedničky!

Absolvováním tohoto maratonu však moje působení na UCL a v Londýně pro tento školní rok ještě neskončilo. Ihned po zkouškách jsme s přáteli zahájili tzv. Flat Hunt, tedy honbu za bytem, v němž budeme příští rok bydlet. Poslušně hlásím, že po zhlédnutí téměř dvou desítek z nich, jsme našli ten pravý, a já se tak v září nemusím bát, že nebudu mít střechu nad hlavou.

Velikou radost mi také udělalo zjištění, že jsem se ve vysoké konkurenci kvalifikovala jako Transition Mentor pro nové studenty Natural Sciences v příštím roce. Náplní je pracovat s přidělenou skupinou prváků, pomoci jim adaptovat se na univerzitní prostředí a rozvíjet jejich akademický potenciál.

Další odškrtnutou položkou na pomyslném checklistu cílů pro tento rok byla účast v Global Citizenship Programme: Global Environmental Justice (Justice & Equality) – čtrnáctidenním projektu naplněném přednáškami, tutoriály a workshopy spojujícím studenty napříč obory a ročníky za účelem zkoumat největší globální problémy, kterým lidstvo jako celek čelí, hledat jejich řešení a zároveň rozvíjet nové profesionální a akademické schopnosti jedince a diversifikovat jeho sociální síť. Pro mě osobně byla nejvíce přínosná simulace COP 2017 (Klimatické konference OSN), v níž jsme reprezentovali Republiku Kiribati, jež v případě vzestupu mořské hladiny patří k nejohroženějším na světě.

Za tento rok se můj život od základu změnil, přinesl mnoho nových příležitostí a zážitků, o nichž by se mi bez podpory Nadace The Kellner Family Foundation mohlo jen zdát. Už nyní se těším, co dalšího na mě po letních prázdninách strávených jako Process Development Intern v SOTIO a. s., v biotechnologické společnosti zabývající se vývojem léčiv proti rakovině a autoimunitním onemocněním, v Londýně čeká.