Ze světa zpátky do Skotska

To se mi, myslím, podařilo a já si tak plně mohla užít svůj „stopovací výlet za kulturou“. Stopem jsem se z Hong Kongu dostala až do Čech, a cestou jsem se stihla i zastavit třeba v Mongolsku, Kyrgyzstánu nebo částech Tibetu. Teď už na mě ale bohužel (bohudík?) čeká opět klidný rok studia ve Skotsku. 

Jak tak koukám z okna, déšť mi neustále připomíná, že od Asie jsem opravdu daleko, a tak mi už nezbývá nic jiného než navštěvovat večerní hodiny čínštiny pro pokročilé a prohlížet si fotky. Nevěřila jsem, že bych to kdy řekla, ale čínské jídlo a hlavně ty nudle už mi opravdu chybí.

Snad už jen poslední upomínkou na můj pobyt v Hong Kongu byl email, který  mi nedávno oznámil, že za své excelentní výsledky jsem byla umístěna na Dean listu. A to jsem si myslela, že jsem cestovala více, než se učila. Beru to jen jako další důkaz toho, že když studujete mezinárodní vztahy a kulturu, je lepší cestovat a poznat to z blízka, raději než z knih.

Ve Skotsku jsem už nějaký ten týden a kromě toho, že veškerý svůj čas trávím opět v Bookends (studentský obchůdek s sekond-hand knihami vedený dobrovolníky) jsem si stihla již najít i dvě práce. Jednu jsem ale odmítla a dala jsem přednost delšímu a složitějšímu procesu a práci, která mě bude nejen naplňovat, ale dá mi i nějaký smysl.  Dvouhodinový pohovor mě přesvědčil, že lidi jsou tam úžasní a teď už jen nějaký ten týden čekám, až se všechny papíry a povolení sejdou na jedné kupce v kanceláři a já budu moci začít. Pracovala bych s lidmi s autismem, epilepsií či například depresemi a pomáhala jim s dennodenními činnostmi.

Univerzita mě čím dál tím víc přesvědčuje o tom, že jsem si vybrala správné obory a tak si celkem užívám povinnou četbu (které je víc a víc) a diskuze, které v hodinách vedeme.  Ke štěstí by mi už jen stačilo více sluníčka a teplejší pokoj.