Ze Skotska do Anglie

Větší změna je pro mne však samotný Didcot. Už při zimních pohovorech se někteří studenti ošívali, že v takovém zapadákově (25000 obyvatel) se jim bydlet moc nechce. Jako ostřílený maloměšťák (vyrostl jsem v obci třikrát menší) jsem se jejich přezíravostí bavil, po příjezdu mne však legrace přešla. Když v brožuře pro nově příchozí stálo, že je Didcot 'modern town', netušil jsem, že jde o terminus technicus pro sídliště s nádražím. Na městě je na první pohled znát, že se náhle rozrostlo v reakci na prudce se zvyšující ceny nemovitostí kolem Londýna – jde jednoduše o plochu zastavěnou domy s několika pobočkami obchodních řetězců uprostřed. I když, abych Didcotu nekřivdil, tři roky v Edinburghu mne esteticky dost možná rozmazlily. Neztrácím tedy naději, ačkoli jsem ve městě stále nenašel decentní kavárnu a můj zkušenější spolubydlící se při mém dotazu na její existenci jen zasmál.

Dost už naříkání - Rutherford Appleton Laboratory, kde budu příštích 12 měsíců pracovat, na mne zapůsobila mnohem lépe. Na rozdíl od ukvapeného dne zimních pohovorů jsem měl šanci si areál pořádně projít. Působí trochu jako univerzita bez studentů – disponuje knihovnou, přednáškovými sály, laboratořemi, ale hlavně nespočtem pro svou práci zapálených lidí. Velmi mne také těší vstřícný přístup mých vedoucích, kteří rychle zahnali častou obavu studentů-stážistů, totiž že náplní jejich práce bude především nošení kávy. Naopak, jelikož jsem součástí prý nejmenšího místního vědeckého týmu (tvořím z něj celou jednu třetinu), bude moje pracovní náplň nejspíš hodně variabilní. Je tedy na co se těšit.

Na další závěry je ale třeba počkat. Stále jsem po příjezdu v náladě, které pracovně říkám 'stav nouze'. Jde o rozpoložení, kdy máte pocit, že jste právě přijeli, nevíte, co kde v bytě je, nechce se vám ještě nic vybalovat ani nakupovat, a tak místo vaření jídla bez výčitek zvolíte návštěvu nejbližšího bistra. To je po nějakou dobu samozřejmě nezbytné, už teď jsem ji ale několikanásobně překročil. Nezbývá než se přesvědčit, že smažená ryba s hranolkami je vlastně docela zdravá, a stihnout vyrazit před zavírací dobou.

Jeden dodatek na závěr: samozřejmě se mi trochu stýská, nejvíc ale po našem edinburském bytě. Přesně po tom bytě, kde se mi před třemi lety stýskalo po Praze. To jsou paradoxy.