04. 01. 2016
4 minuty čtení
Program byl zaměřen na co největší ponoření se do bolívijského života a kultury, takže jsme bydleli po jednom v bolívijských rodinách, učili se se zkušenými profesorkami v podstatě každý den zlepšovat svou španělštinu a v rámci programu procestovali mnoho míst v Bolívii. Také z hlediska akademického nešlo o typický "study abroad" program, tedy absolvování klasických univerzitních předmětů a zkoušek na jiné univerzitě (jak to bývá na takových programech v Evropě), nýbrž se naše předměty všechny týkaly samotné Bolívie a míst, kam jsme cestovali - naučili jsme se tak o historii kolonizace, Bolívii jako státu, postupných společenských i politických změn, o historických traumatech a jejich projevech v současnosti, ale i o chudobě, rasismu či životní filosofii původního indiánského obyvatelstva. Zmíněné teoretické znalosti pak byly doplněny přímou zkušeností ze samotných míst, k nimž se váží - navštívili jsme La Paz, El Alto, Sucre, Santa Cruz a Potosí, strávili pokaždé po dvou dnech s indiánskými rodinami na Isla del Sol v jezeře Titicaca i ve vesničce Santa Rita v amazonském pralese a poznali i jezuity postavené městečko v džungli zvané Concepción s dřevěnými kostely a dalšími památkami.
Bolívie se ukázala jako výborné místo pro program tohoto typu: španělština, kterou se tu mluví, je o něco pomalejší a srozumitelnější než v okolních jihoamerických zemích, je tam mírná převaha indiánské a smíšené populace (běloši tedy vlastně oficiálně ani netvoří většinu) a území státu oplývá neuvěřitelnou rozmanitostí od náhorních plošin v nadmořských výškách přes 4000 metrů (La Paz), přes horská údolí s perfektním klimatem (Cochabamba), až po absolutně plochou a nízko položenou amazonskou pánev (Santa Cruz).
Právě díky kombinaci přednášek a osobních prožitků jsme si, troufám si říct, odnesli dobrý obrázek o Bolívii s výrazně hlubším porozuměním než jakýkoliv turista - mluvili jsme s chudými vykořisťovanými horníky v Potosí, drtili v hmoždíři banány na vaření při konverzaci s indiánskou rodinou o tom, jak jsou spokojeni se školním vzděláním svých dětí, ale taky poznali, že i tam, kde je nedostatek, si Bolivijci umí užívat života a rozdávat dobrosrdečnost a pozitivní přístup.
Velice zajímavé bylo být "cizincem i ve skupině cizinců" - jako jediný z naší skupiny jsem nebyl Američan, a měl jsem tedy jiná srovnání, jiný přístup, a také sami Bolivijci se na mě dívali trochu jinak než na ostatní "gringos". Tím se staly zajímavějšími i diskuze při přednáškách, neboť já jsem mohl přispět do debaty zcela jiným pohledem na socialismus a centrální plánování, o které se v některých ohledech současná bolívijský vláda snaží, než mají mladí levicoví Američané.
Pro mě osobně byla celá bolívijská zkušenost obrovským ponaučením nejen kulturním, ale také o otázkách globalizace, modernity a tradice, ekologie a kapitalismu, efektivního vládnutí, nedostatků a výhod demokracie, a o mnohém dalším. Vyskočit na tři a půl měsíce ze západního světa a podívat se na něj očima jiné kultury zvenčí je dle mého názoru nedocenitelně obohacující a věřím, že mi tyto "oficiální" zkušenosti, ale i nezapomenutelné osobní zážitky, pomůžou přemýšlet jinak nad některými problémy a otázkami a obohatí i způsob, jakým si budu budovat svůj osobní "dospělý" život.
Protože ten už se blíží. Čekají mě na Northwestern University poslední dva trimestry a v červnu už promoce. Je načase se rozhlížet po pracovních příležitostech či jiných formách sbírání zkušeností. Teď v zimním (leden-březen) trimestru mě čekají vzrušující kurzy, tři ekonomické a jeden, již poslední, komunikační. Z těch ekonomických se budu vzdělávat o behaviorální ekonomii, ekonomických dějinách západní Evropy 20. století a genderových otázkách v ekonomii, zatímco v mém posledním komunikačním kurzu se jedná o vyjednávání (v angličtině Bargaining and Negotiation), s jedním z legendárních a nejoblíbenějších profesorů katedry komunikačních studií.
Mám za sebou neuvěřitelných pár měsíců a budu se snažit, aby nejen těch posledních pár měsíců na univerzitě, ale i nějaké ty následující byly také skvělé.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION