Půlka února zmizela mrknutím oka, neměla jsem ani pořádně čas se vzpamatovat a aklimatizovat zpět na své univerzitě. Březen byl velmi hektický, a proto též utekl jako voda. Každý týden jsem odevzdávala objemné práce pro Univerzitu Konstanc, do toho začínala psát svou první část bakalářské práce, a ještě k tomu odevzdávala krátké práce pro svůj poslední předmět na Anglo-americké univerzitě. V dubnu jsem převážně hnízdila ve svém křesle či knihovně, a stala se nerozlučným společníkem mého laptopu, wordu a kávovaru. S příchodem května a blížícím se datem odevzdání bakalářské práce se panika stupňovala, stejně tak jako konzumace kávy rostla a hodiny spánku se snížily na nutné minimum. I když to byly nervy, nadpis mé bakalářky o epidemii Eboly v Západní Africe se leskl pod svrchní folií na stole děkanky naší fakulty včas. Nicméně odevzdáním této 45 stránkové práce to neskončilo, čekaly mě ještě státnice…
I přes ten všechen stres, strach a paniku přišly i světlé chvilky, které mě dobily motivací a energií. Obdržela jsem výsledky z poslaných přihlášek na magisterská studia ve Švédsku, Anglii a Dánsku. Dlouho jsem zvažovala, zda jít na Univerzitu v Kodani, nebo na Univerzitu Lund ve Švédsku. I přesto, že kliknout „zamítnout přijetí“ na kodaňskou univerzitu bylo velmi těžké, když člověk zváží prestižnost této univerzity, Univerzita Lund si získala mé srdce – hlavně i díky oboru rozvojových studií. A také se nakonec ukázalo, že i mého přítele přijali, takže tam alespoň nebudu muset být sama. Jinak zbytek května jsme s přítelem strávili vypracováváním otázek, pak přípravami na svatbu mého staršího bratra – v mém případě panickými záchvaty a bezesnými nocemi…
8. června nastal den D. Se skupinou ostatních studentů jsme se třásli ráno před učebnami a přáli si hodně štěstí. Vše dopadlo báječně a já ukončila své studia jako summa cum laude. Prázdniny nyní trávím pracovně, a už se pomalu ale jistě připravujeme na odjezd do Švédska.
Závěrem bych chtěla poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za podporu během středoškolských a bakalářských studií, které mi nyní umožnily studovat na 28. nejlepší škole na světě v oboru rozvojových studií – Universitě Lund! Díky podpoře Nadace jsem měla možnost se rozvíjet a chopit se úžasných příležitostí, které bych bez nich nemohla využít. Takže ještě jednou - děkuji!
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION