Zavíráme

Po velmi příjemných jarních prázdninách v Kalifornii spolu s dubnem začal i třetí, závěrečný trimestr, v němž jsem konečně začal s ekonomií, abych ji mohl připojit jako druhý obor, a pokračoval v komunikačních studiích a obecném Liberal Arts studiu v souladu se svým dlouhodobějším plánem. Hodiny ekonomie mne seznámily se zajímavým rozdílem mezi Northwestern a rivalem University of Chicago, a sice že u nás je celá fakulta ekonomie orientována výrazně keynesiánsky, zatímco na jihu města v Hyde Parku (kde se UChicago nachází) jsou prý mnohem více neoliberální. Já osobně tíhnu spíše ke druhému jmenovanému směru, ale znát druhou stranu barikády mi určitě neuškodí.

V přednáškách předmětu teorie přesvědčování (Theories of Persuasion) jsme se zase do hloubky zabývali teoriemi o tom, jak lidé mění své postoje a názory, a co je třeba udělat, když tomu jedním směrem chceme "pomoct".
Matematika dokázala vyvolat můj zájem méně, než jsem očekával, a stala se tak spíše nutnou rutinou než intelektuálně stimulujícím předmětem. Za to ve španělštině jsem úspěšně dokončil celoroční cyklus a finálně zdokonalil svou španělštinu na úroveň, která představuje solidní základ pro pokročilejší studium.

Co se oněch zmíněných mimoškolních záležitostí týče, v satirickém magazínu Northwestern Flipside jsem se stal pokladníkem a členem užšího vedení, mám tedy hlas v rozhodování, kam se bude celý časopis vyvíjet, a také se naučím, co to obnáší handrkovat se se Student Organizations Financial Office, která má spletitou síť pravidel a zásad, jejíž znalost je třeba prokázat před nástupem do funkce. Co mě potěšilo ještě více, je získaná pozice šéfa marketingu a PR v International Student Association pro příští rok, kde dostanu příležitost si spoustu teorií a nápadů vyzkoušet v praxi a budu na to i mít tým lidí.

Tolik tedy poslední třetina prvního roku z hlediska těch oficiálnějších věcí. Kdybych měl zaběhnout i do ostatního života, mohu říci, že jarní trimestr byl asi nejpříjemnější - všechno už do sebe postupně začíná zapadat, život se nějak začíná zabíhat, počasí se dokonce jednou za čas na den a půl udobřilo natolik, že přestalo pršet, a celkově jsem se směrem k odjezdu domů začínal v Evanstonu cítit čím dál lépe. Navíc se chicagští černí jestřábi (Blackhawks) dostali až do finále bojů o Stanleyův pohár, které dokonce vyhráli, takže bylo komu fandit a někdy i za čím se sjednotit. Jednou z méně příjemných věcí byl neúspěch ve výběrovém řízení na pozici IPA, neboli vedoucího na mezinárodním "seznamováku" v září. Tam jsem hodně chtěl, bohužel se mé interview v druhém kole nesetkalo s úspěchem.

Výsledkem je, že se na kampus vracím někdy ke konci září místo poloviny září. Každopádně se však tentokrát vracím na známé místo (budu i bydlet ve stejné koleji), mezi známé tváře a do prostředí, kde už se nějakým způsobem orientuji a kde je mi dobře. 24.9. to všechno vypukne nanovo a největší dobrodružství mého života bude pokračovat dál.