Závěr studia v náročné době koronavirové a plány do budoucna

Měl jsem si užívat zasloužený oddech po náročných zkouškách a obhajobách závěrečného projektu před velkou komisí a mnoha dalšími studenty. Namísto toho jsem již od konce března zpět v Praze, zbývající zkoušky byly nahrazeny vypracováním sbírek úloh, závěrečný projekt jsem dokončoval přes vzdálené připojení do laboratoře, a snad jediné, co zůstalo nezměněno, byly dlouhé noci strávené sepisováním diplomové práce. Obhajobu jsem vedl před menší komisí přes Zoom – program, o kterém před dobou koronavirovou skoro nikdo nikdy neslyšel. Promoce, konající se na konci června, pak byla nahrazena sbírkou proslovů a jiných videí z univerzity. Pro babičky ji sice mohu nastříhat do podoby, která jim udělá radost a vykouzlí úsměv na tváři, pro mne samotného však vidinu zážitku ze společného zakončení studia se spolužáky a kamarády nemohla plně nahradit. Neznamená to však, že jsem si „promoční“ den neužil alespoň v rámci možností. Rozpálené letní nádvoří jsem vyměnil za chládek v obývacím pokoji, slavnostní večeři zase za domácí tatarák a vychlazené pivo. Po skončení všech videí jsme se se spolužáky sešli při několikahodinové příjemné společné videokonferenci. Někdo se nachází v Japonsku, někdo ve Francii, někdo v Irsku, jiní v různých koutech Británie…a někdo v Česku. Realista může usoudit, že jako celá skupina se nám už zřejmě nebude dařit často se scházet, pokud vůbec někdy. Ale věřím, že jednotlivá přátelství a kontakty přetrvají, a určitě si budeme hledat příležitosti, abychom chybějící zážitek ze společného ukončení studia nahradili jinými zážitky v budoucích letech.  

Jelikož je tedy magisterské studium zdárně dokončené, vyvstává přirozená otázka, která se mi vždy spojí s českou klasikou Marečku, podejte mi pero – „A co bude dál?“. Pro nadšence do civilního letectví, nyní disponujícího i diplomem z leteckého inženýrství, není tato doba lehká. Nehroutí se pouze samotné letecké společnosti, ale masivně propouštějí také výrobci a společnosti zaměřující se na vývoj letecké techniky, a v neposlední řadě i výzkumné ústavy se nacházejí ve finanční krizi. Jelikož právě vývoji a výzkumu bych se rád dále profesně věnoval, rozhodl jsem se po několika probdělých nocích plných bilancování pro pokračování na doktorské studium na ČVUT v Praze, konkrétně na Ústav letadlové techniky na Fakultě strojní. Láká mne dále se rozvíjet, a mám chuť si vyzkoušet i české univerzitní prostředí a navázat kontakty se studenty, akademiky i profesionály v mém oboru na českém poli, a zároveň zde využít zkušeností ze zahraničí a případné zahraniční spolupráce. Zároveň si díky tomu zajistím v nejisté době stabilní a velmi zajímavou činnost do dalších několika let, která s sebou nese i určitou flexibilitu v podobě spolupráce s průmyslem ve formě stáží, či s jinými univerzitami, např. díky programu Erasmus. Budu také pokračovat s lektorováním matematických kurzů CTM Online, od příštího roku pravděpodobně i ve větším objemu než dosud.

Na začátku příspěvku jsem popisoval loučení s uplynulou životní etapou, nyní tedy přirozeně přichází etapa nová. Věřím, že i nadále budu moci být spokojený a hrdý na to, čemu se věnuji. Chtěl bych touto cestou poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za veškerou její podporu během studia v Cambridge, a popřát jí vše dobré do dalších let!