Zase o kousek dál

Dobrovolnictví se mi překvapivě teprve rozjíždí, i když je to už pár měsíců od toho, co jsem začala se zaučováním. Trošku mě znervózňuje, že se to ještě nezaběhlo, ale bohužel ještě nemají žádnou ženu k dispozici, kterou bych na cestě zotavování ze závislosti mohla doprovázet. Proto jsem se rozhodla zapojovat se alespoň do jiných činností, jako je například skupinová kognitivně-behaviorální terapie (KBT), či organizace společenských akcí. I když původním cílem byl jiný program, skupinová terapie mě také velmi oslovila, a to i proto, že jsem v tomto ročníku univerzity narazila na předmět, který nám KBT přiblížil. Terapie obecně jsou velmi zajímavým tématem, a o to zajímavější je vidět je v praxi. Navíc musím podotknout, že samotní uživatelé programu zotavování ze závislostí jsou mi přínosem, neboť mě velmi inspirují. Vzhledem k tomu, že toto období je dost hektické a studijně náročné, těším se, až se budu moci dobrovolnictví věnovat po zkouškách více.

Mým dalším cílem byla přihláška na postgraduální program na zdejší univerzitě. Na to už jsem se konečně vrhla. Termín přihlášek je sice až na konci srpna, ale já bych rozhodně uvítala, kdybych věděla, co se mnou bude už o něco dříve. Ať už přihláška dopadne jakkoliv, aspoň se podle toho budu moci zařídit dřív než by mě ta nejistota dohnala k šílenství.

Poslední (nepředpokládanou) změnou bylo stěhování. Z důvodu závad na konstrukci nám bylo doporučeno, abychom si našli náhradní bydlení, a tak nám s přítelem nezbývalo nic jiného než povánoční klid narušit hledáním nového bytu. Rychle mi to připomnělo, že úspěchu se v tomto člověk lehce nedobere, a že to taky spolkne spoustu času. Když už jsme si mysleli, že to nejhorší (získání bytu) máme za sebou, čekalo na nás týdenní gruntování a vybalování v novém bytě. Bez internetu a pořádného vaření jsme se věnovali čistě zabydlování, a přes chybějící žrouty času jsme se k ničemu jinému během toho týdne nedostali. Bodejť by ne – během těch čtyř let tady se věci nahromadí a člověk se jich nerad zbavuje. Přestože nás tato situace stála dost úsilí i času, s bytem jsme spokojení. Je útulnější, ráno neslyšíme školní zvonění z přilehlé školy, a jsme pět kroků od parku, kam za hezkého počasí rádi vyrazíme nasávat svit a teplo slunce. 

Ačkoliv od posledního příspěvku uběhlo pár měsíců, s většími novinkami vás budu moct seznámit až příště. Budete se moci těšit na to, jak dopadla přihláška, jak jsem zvládla zakončit ročník a odpromovat, jestli se dobrovolnictví posunulo k původnímu záměru, a třeba také jaké plány chystám do budoucna.