Zas a znova online

Ačkoliv to vypadá, že Británie (i když není „Best in Covid“ tak, jako Česká republika) je z nejhoršího venku, na otevření univerzit – zdá se – si budeme muset ještě pár měsíců počkat. Výsledkem je distanční výuka, která je v mnohých ohledech náročnější než prezenční studium. Přednášky probíhají pravidelně prostřednictvím platformy Panopto. Téměř evergreenem jsou pravidelné výpadky, technické potíže a problémy s připojením. Diskuse ve třídách, která byla téměř nutnou součástí, je razantně omezená a jednotlivé příklady zpracovává student úplně sám, jen s omezenou možností poradit se se spolužáky o možných přístupech k řešení. Právě absence akademické komunity je tím nejhorším z řady úskalí, které tato doba skýtá. Komunikace se spolužáky – a tedy podpora, kterou studentský kolektiv nabízí – je věcí minulosti a právě to činí univerzitní studium o tolik složitější.

A tak se posledních několik týdnů snažím – pod heslem „hlavně si uchovat duševní zdraví“– přeměnit útrapy v produktivitu. Především se snažím pravidelně sportovat, trávit čas s rodinou a rozvíjet se v oblastech, které mi dříve byly cizí. Pravidelnou aktivitou se stala četba literatury faktu a ranní jóga, kterou jsem dříve tolik opomíjela.  Navíc se daleko aktivněji věnuji působení v akademických spolcích. Akce pořádané pod hlavičkou investičního spolku, kde působím jako člen generálního výboru, se staly alespoň cenou útěchy společenského života, který byl dříve tak pestrý.

Posledních několik týdnů jsem se navíc začala připravovat na pracovní pohovory v různých konzultačních firmách působících jak v České republice, tak v zahraničí. Také díky tomu jsem se dostala k řešení zajímavých případů ze světa businessu a financí. Zejména příjemné bylo zjištění, že dříve jen teoretické znalosti získané při výuce je možné aplikovat také prakticky, způsobem, který je nejen produktivní, ale také přínosný. Také jednotlivé pohovory – tedy soudím z těch, které jsem zatím absolvovala – naskytly zajímavé podněty k řešení širších makro i mikroekonomických problémů, které jsem dříve znala pouze z učebnic a přednášek.

A tak nezbývá než se nadále snažit přežít tuto nelehkou dobu, kterou si ještě začátkem minulého roku nikdo z nás nedokázal představit, a doufat, že se vše brzy vrátí do normálu. Že se brzy setkám se svými spolužáky, že usednu do lavice v budově ze 13. století a budu dál žít studentský život, který je nedílnou součástí studia na Cambridge University.