Zápisky z Bruselu

Marně hledám v jejím obličeji stopy sebemenší zlomyslnosti, vidím jen vnímavý a chápavý pohled, naslouchám vlídnému a příjemnému tónu řeči…  „Zkušenosti v oblasti mezinárodního dialogu jsou velkou výhodou,“ zakončuje nakonec svůj projev. Stále nemám slov. Pracovní pozice, již popisuje, je dočasná bez jakékoli garance prodloužení – ba co víc, neplacená. A to prosím v Bruselu, tedy jednom z nejdražších měst v Evropě. „Bereme jen ty nejlepší a ti nejlepší jsou schopni si sehnat stipendium,“ odpovídá přesvědčivě, když se jí ptám, co bych těch 6 měsíců jedl. Pozoruhodné, upřímně žasnu, když se s ní loučím a vyrážím k vedlejšímu stolu. Cestou uvažuji, co vůbec „mezinárodní dialog“ vlastně je. „Požadujeme minimálně dva roky praxe,“ dozvídám se pro změnu u jiné společnosti. „Jako požadavek pro stáž?“ nevěřím svým uším. „Měsíční kompenzace po dobu praktika je 300 eur,“ popisuje mladý manažer jinou pozici a je vidět, že je mu trapně. „Takže si můžu vybrat, buď jíst, nebo někde bydlet, že?“ směji se.

Jsme v rozlehlém salonu hotelu Renaissance v „evropské čtvrti“ Bruselu. LSE zde společně s francouzskou Sciences Po a belgickou College of Europe organizuje veletrh pracovních příležitostí. Pozvání přijala celá řada zaměstnavatelů hlavního města Evropy – veřejných institucí, poradenských společností, think tanků, výzkumných pracovišť, mezinárodních organizací, lobbistických firem a neziskovek. Tři organizující univerzity, vesměs zaměřené na společenské vědy, jsou v centru evropského vládnutí dobře známé a jejich absolventi významně zastoupeni.

„Hledáme jednoho člověka na pozici výzkumného asistenta,“ odpovídá mi na otázku mladá slečna z úzce zaměřené konzultační společnosti. Ze zajímavosti se ptám, kolik lidí se přihlásilo. „Jen dnes jsem posbírala asi 50 životopisů, dalších 150 reagovalo na inzerát na webu,“ odpovídá. Mladí Evropané, obzvláště absolventi společenskovědních oborů, často vzhlížejí k Bruselu jako vysněné kariéře. Veletrhy jako tento představují vzácnou příležitost pro studenty evropských studií, politologie nebo mezinárodních vztahů nalézt uplatnění „v oboru“.

Cesta tam je ovšem trnitá. Tvrdou realitu mladých idealistů v evropské metropoli jsem pozoroval už před dvěma lety jako stážista na českém zastoupení v Radě EU, tedy jako jeden z nich. Již mnoho let se ve čtvrtek večer bruselští „stagiares“ schází na náměstí Place du Luxembourg. S kelímky belgického piva sedávají v hloučcích na travnatém středu náměstí. Boj o uchycení se v Bruselu je jednoznačně nejčastějším tématem konverzací.  Největším zaměstnavatelem je evropská veřejná správa, ale z 20 tisíc uchazečů o půlroční stáž v Evropské komisi jich jen asi 600 uspěje, a ani ti nemohou po uplynutí praxe získat stálý pracovní poměr. Na trvalé pozice úředníků evropských institucí je síto ještě mnohem jemnější a celková doba od podání přihlášky k zahájení práce delší než rok.  

Po několika hodinách ruch v hotelu Renaissance postupně umírá. Formálně oblečení mladí muži a dívky rozdali své životopisy a odcházejí na oběd; jen pro naprostý zlomek z nich tenhle výlet nebyl zbytečný. Já jsem tu ke svému překvapení potkal několik starých přátel: z Yorku, z Bruselu, z Prahy – možná je nakonec tento bruselský mikrokosmos menší, než jsem si myslel. Po obědě nás čeká ještě setkání s několika absolventy LSE, kteří to v Bruselu nakonec dokázali, vypráví nám své zkušenosti, jež ukazují, že ani oni to neměli snazší.

Loučíme se až na stanici metra Maelbeek, netušíce, co hrozného se tam za několik dní stane. Zpět do Londýna jedu autobusem a v noci na trajektu přemýšlím, jestli budu jedním z těch, kteří se do Bruselu vrátí a uplatnění tam naleznou, nebo snad zůstanu v Londýně či se vrátím do Prahy. Uvidíme – dříve či později se do Česka vrátit chci, možná by mi ale prospělo nejdříve ještě získat více zahraničních zkušeností.

Tento týden mi končí na LSE výuka, následují dva měsíce psaní esejů a přípravy na zkoušky. Po nich ještě musím napsat diplomovou práci a v září bych měl mít dostudováno. V naší studentské poradenské společnosti Cognoscere jsme takřka dokončili několikaměsíční projekt zaměřený na sociální bydlení v Británii, také brzy vyjde druhé letošní číslo našeho časopisu o ekonomii Rationale.