Začátky na lékařské fakultě v Hradci Králové

Studentům lékařských fakult byla udělena výjimka, a tak se všechna naše praktika konají prezenčně a jenom přednášky jsou distanční formou. To znamená, že jsem se musela částečně přestěhovat do Hradce Králové, kde sídlí moje fakulta. Na studentských kolejích na mě zbyl jeden z posledních dvoulůžkových pokojů ve starém bloku. Se spolubydlící jsme se seznámily již při zápisu, takže jsem na koleje jela s vědomím, že mě jen tak něco nepřekvapí. No, každý se jednou zmýlí, a tak jsem se hned na začátku zhrozila, když jsem na pokoji našla miniaturní psací stoleček, kam se mi sotva vešel počítač. Pokud bych vylezla ke stropu společné kuchyňky pro asi 40 studentů, která není vybavena mikrovlnkou ani troubou, okénkem bych mohla sledovat bující plíseň a další dění na záchodcích. Ty jsou naštěstí alespoň odděleny podle pohlaví, i když zatím pouze dvou.

Poté, co jsem vstřebala hmotný stav svého nového obydlí, jsem s hrůzou zjistila, že mi nefunguje na kolejích wifi připojení, což by nikterak nevadilo, kdybych hned druhý den ráno neměla online přednášku z anatomie a později během dne další dvě z histologie a biofyziky. I když jsem celý večer strávila nad řešením tohoto problému a obrátila se na nespočet lidí o radu, nikdo mi nebyl schopen pomoci.Druhý den jsem tedy musela strávit před recepcí kolejí, kde byla možnost připojení k free wifi. Ale všechno zlé je i k něčemu dobré, přinejmenším v mém případě to platilo. Za těch osm hodin přednášek jsem se stačila perfektně seznámit s místní recepční, od které jsem samozřejmě dostala i patřičné množství rad. Díky svému vysedávání v lobby kolejí už tedy vím, jak tlustou matraci si mám na koleje vzít, aby byl už tak krátký spánek co nejpříjemnější. Také jsem se dozvěděla, kde hledat kuchyňku vybavenou troubou i mikrovlnkou a hovor se stočil i k tomu, kde na kolejích hledat mikroskopovací místnost, hudebnu a posilovnu (vše je mimochodem kvůli Covidu zavřené). Obohacena o tyto rady jsem se vrátila na pokoj a pohroužila se do studia, což se od té chvíle stalo hlavní náplní mého života. Studium medicíny je zejména o biflování. Latinské názvosloví ani nespočet anatomických a mikroskopických struktur člověku do hlavy samy nenaskáčou. Alespoň mně ne.Jsem neskutečně ráda, že máme cvičení prezenční formou, protože pozorovat preparáty na anatomii ani mikroskopovat se na dálku moc dobře dělat nedá, i když to znamená, že jsem na každé hodině zkoušená. Nemyslete si ale, že bych byla nějak deprimovaná (to jenom občas :)), studium mě baví a jsem moc ráda, že jsem se vydala touto cestou, i když je to cesta náročná. Zatím, narozdíl od některých slabších exemplářů, mi ještě ze stresu nezačaly vypadávat vlasy, rozvíjet se migrény a vůbec…o tom možná příště :)