Začátek konce aneb Poslední rok na UCL

S příchodem září se parné léto pomalu ale jistě přehouplo to deštivého a větrného podzimu značící jediné – čas vrátit se zpět do Londýna, zpět na UCL. Po roce stráveném na rovníku v Singapuru, kde jsem na sebe nevzala nic teplejšího než letní mikinu, jsem do krabic a kufrů zase házela všechny své zimní svršky.

Při pohledu na seznam předmětů v rozvrhu se mi opět, jako již několikrát, zdálo, že letos to bude klidný rok. A jako pokaždé jsem se mýlila. Seznam mých předmětů zní tak trochu jako výňatek ze sci-fi literatury: Pokročilá kvantová teorie, Částicová fyzika, Výzkumné softwarové inženýrství, Kvantová výpočetní technika a komunikace a Kvantová teorie pole. A samozřejmě nesmím zapomenout svůj magisterský projekt, třešničku na dortu zvaném čtvrťák na UCL, na téma „Exotic contributions to neutrinoless double beta decay“, Hlavním cílem je identifikovat nové modely rozpadu izotopů ve dvojitém beta rozpadu bez vzniku neutrin. Všechny tak mohu ujistit, že tradiční čajové dýchánky v knihovnách, půlnoční vyčerpané zaklapávání laptopu a neustálá snaha u udržení potřebné saturace kofeinu pro udržení koncentrace pokračují.

Aby toho nebylo málo, znovu přišel čas psaní motivačních dopisů, žádání o doporučení a shromažďování všech potřebných informací pro přihlášky a žádosti o stipendia na studium, tentokrát doktorské. Úspěšným získáním MSci titulu ve fyzice a anorganické a materiálové chemii (doufejme) pro mě totiž studia nekončí, vlastně tím moje vysněná akademická kariéra v částicové fyzice teprve začíná. A tak možná místo začátku konce se jedná spíš o konec začátku – začátku, za který vděčím svým rodičům, přátelům, učitelům a mentorům, a Nadaci The Kellner Family Foundation. Děkuji.