Za bránou do nového světa

Hned po mém příjezdu na Kolumbijskou univerzitu jsem byl nečekaně vřele přivítán mým budoucím spolubydlícím a dalšími kamarády z patra koleje, na níž bydlím. Nejenže mi tím udělali radost, ale jejich rady mi také pomohly se v areálu univerzity velmi rychle usadit. Poté následoval tak zvaný Orientační týden (Orientation Week), během něhož jsme byli seznámeni se všemi dostupnými možnostmi, které areál naší univerzity nabízí. Mezi ně, mimo jiné, patří několik multifunkčních tělocvičen, bazén, podzemní běžecký ovál, divadlo, kino, asi deset knihoven a nesčetné množství poradenských center pro řešení všech možných problémů, které by nás mohly během našich studií potkat (mezi ta nejdůležitější patří centrum pro mezinárodní studenty, zdravotnické centrum či centrum pro bezpečnost). Koncem týdne následovala také schůzka s mou osobní akademickou poradkyní a následný výběr předmětů korespondující s mým budoucím profesním zaměřením.

Jako student amerického „bakalářského“ (undergraduate) studia sice ještě zdaleka nemusím být rozhodnut o tom, co přesně bych chtěl studovat, já ovšem už dlouho mířím ke studiu medicíny, oboru psychiatrie. Proto rozvrh mého prvního semestru obsahuje i hodinu psychologie a dva předměty vyžadované všemi medicínskými školami v USA – matematiku a chemii. Na druhou stranu ale „pobírám“ také hodiny Humanitní literatury (Literature and Humanities) a Hranice věd (Frontiers of Science), které patří do základního souboru předmětů, jímž si projde každý student Columbia College. Patří to k určitému duchu naší univerzity, který je velmi důležitý – stejně jako příslušnost k univerzitě samotné.

Poté tedy už začal ten pravý semestr se vším všudy. Na určitý pracovní náklad jsem byl zvyklý již ze své střední školy, Open Gate, takže rozjezd nebyl až tak těžký, ale postupně zjišťuji, že mám mnohem méně volného času, než jsem měl v minulosti. Studium na Kolumbijské univerzitě pro mě zatím nebylo ani tak obtížné intelektuálně, jako spíše fyzicky – množství úkolů, kterého se nám zde dostává, je jednoduše časově náročné a tak i velmi fyzicky vyčerpávající. Zatím se mi ovšem daří držet se nad průměrnými výsledky a všechny práce odevzdávat včas i s pár volnočasovými aktivitami – tedy pravidelnými hodinami tenisu a programem Youth For Debate, tedy učením místních středoškoláků, jak podat veřejnou argumentační řeč. Jedním z důvodů, proč se mi to daří, je také to, že hodiny, kterých se zde účastním, jsou nad má očekávání zajímavé a celkově poutavé.

Život v takovém areálu univerzity ovšem nesestává pouze z „práce“ – je to také sociální život v této speciální studentské komunitě, navíc v tak unikátním městě, jakým je New York. Během prvních více než dvou měsíců jsem si již kolem sebe vytvořil malou skupinku přátel, kteří zde nyní tvoří okruh lidí, s nimiž trávím to, co mi zbývá z mého volného času. Jsem velmi rád, že mám to štěstí, že mi bylo umožněno studovat na univerzitě, jakou je tato – a to nejen kvůli tomu, jak neuvěřitelně krásně barevný je podzim v New Yorku ...