Z jiného úhlu

O nový druh zábavy a v jistém smyslu i zpříjemnění studia se mi letos postarala moje kolej, a to (trochu paradoxně) pravidlem, že studentům čtvrtého ročníku neposkytuje ubytování. Následující krátké povídání tedy nebude o uchvacující kráse historických kolejí, ani tak o zážitcích z akademické stránky života, nýbrž o různých aspektech bydlení v pronajatém domku v Anglii.

Ač se to na první pohled může zdát nepravděpodobné, ukazuje se, že nejvýhodnějším způsobem mimokolejního ubytování v Cambridge je skutečně pronajmout si ve skupině přátel malý rodinný domek. Hned na začátek musím zdůraznit, že povede-li se vám výběr domku tak jako nám, získáte tím neocenitelné zázemí k celoročnímu studiu v bezprostřední společnosti kamarádů (ubytování na kolejích v pokojích po jednom se může v tomto směru zdát mírně izolující).

Avšak předtím, než vyrazíte na obhlídky vytipovaných nemovitostí, doporučuji doma preventivně nechat přehnané iluze o udržovanosti interiérů: připravte se, že budete několikrát muset s díky odmítnout nabídky zdí dekorovaných strukturovanými plísňovými mapami, jistě za velmi výhodnou cenu. I tak se pravděpodobně budete muset spokojit s jistou úrovní houbového zápachu, nebo si pořádně připlatit. Jinak si bydlení nenajdete.

Přenesete-li se ovšem přes tuto nepříjemnost, čeká na vás vyhlídka studia na prestižní univerzitě, které bude oživeno každodenními starostmi o domácnost. Ihned se nabízí otázka, je-li toto oživení jednoznačně pozitivní. Jak jsem ale avizoval v úvodu, moje (zajisté subjektivní) odpověď je, že určitě ano.

Uplynulé tři roky jsem strávil na koleji, která nabízela studentům takřka kompletní servis a umožňovala jim plně se soustředit na studium. Tato zdánlivá výhoda se v mém případě proměňovala v nevýhodu vždy, když došlo na nějaké náročnější období ve škole: nic mi nepřekáželo v tom, abych celé dny jak se říká, proseděl v učení, což se neblaze odráželo na mé psychické pohodě. To už je ale naštěstí minulostí, protože nyní mi domácí práce poskytují sice chvilkový, avšak životně důležitý únik ze světa teoretické fyziky do reality. Cítím, že mé studium takto nabralo na efektivitě i za cenu zdánlivé ztráty času a odvedení pozornosti. Nemluvě o tom, že se takto cítím samostatnější, než když jsem se nechával opečovávat kolejí.

Velkou radost mi v tomto směru přinesla zahrádka, kterou je nutno minimálně jednou týdně sekat. Rád bych přitom zdůraznil, že mi je 22, a tudíž se ještě necítím ovlivněn krizí středního věku. Nicméně, tak, jak jsem po dobu svého pobytu na koleji přehnanou starostlivost místních o jejich trávníky nenáviděl (zvuk traktůrku kolejního zahradníka pod okny se mi každou sobotu ráno staral o nechtěný budíček), stal se z ní teď pro mě jeden z nejoblíbenějších druhů relaxace: není nic příjemnějšího, než zanechat na chvíli snahy o porozumění fundamentálním zákonitostem přírody a místo toho jít na čerstvý vzduch třeba zastřihnout živý plot.

A na konec jedna perlička: nemalý údiv může v mnohých vyvolat pohled do kuchyně, která bývá standardně vybavena plynovým sporákem s podezřele vypadající digestoří. Z té se po bližším přezkoumání vyklube plynový gril na přípravu anglických snídaní, který, poněkud bizarním způsobem, aplikuje plameny na opékanou potravinu směrem shora!

Závěrem už zbývá jen obligátní stížnost na anglické počasí, jehož způsob se mi i tento podzim zdá poněkud nešťastný a znepříjemňuje mi mé oblíbené zahrádkářské aktivity. Tak snad jen doufat, že se mi napočtvrté konečně poštěstí a poprvé zde tuto zimu zažiju pořádnou sněhovou nadílku. Sněhulák by naší zahrádce jistě moc slušel.