Wintersemesterabschluss

Německé semestrové zkoušky na Lipské univerzitě pro mne byly skutečně dokonale bezprecedentní záležitostí. Tím ovšem nemíním to, že jsem většinu svých zkoušek skládal v němčině. Absolutní novinkou mi totiž byly ústní zkoušky. Vím, v našich končinách je tato forma zkoušení při terciárním vzdělávání snad tou vůbec nejužívanější, jenomže mé dosavadní edinburské zkušenosti posledních pár let mne na něco takového ani v nejmenším nepřipravovaly…

Ve Skotsku – a s bezpečnou mírou pravděpodobnosti potažmo i v celém Spojeném království – semestrové zkoušky sestávají výhradně ze standardizovaných testů v podstatě složených z jednoduchých otázek s výběrem možných odpovědí nebo z úloh se zadáním problematiky ke krátkým esejům, popřípadě z jakési disproporční kombinace obou zmíněných forem. Naproti tomu se německé akademické prostředí mnohem více podobá tomu našemu.

V tomto semestru jsem měl celkem sedm předmětů, z nichž dva byly hodnocené už jenom na základě ústního referátu předneseného ještě během normálního vyučování; zkoušky – opět nota bene ústní – ze zbývajících seminářů, tedy pěti, jsem musel absolvovat v pouhých čtyřech dnech. Čekal mne skutečný zkouškový maraton. Díky bohu za výcvik IB...

Všechny zkoušky jsem (byť poněkud k svému úžasu) zvládl dobře. Musím však přiznat, že jsem z těchto půlhodinových povídání v němčině měl zprvu docela strach; nakonec ale vše proběhlo v příjemném duchu a jediné, co mi nedávalo smysl, byly získané známky. U nás studenti mohou dostat jedničku, dvojku, nebo trojku, eventuálně A až E, zatímco v Edinburghu máme prostá procenta. V Německu je nejlepší známkou rovněž jednička, potom se ovšem sestupuje po prazvláštních mezistupních, alespoň pro cizince, vlastně po jakýchsi třetinách. Jde to následovně: 1,0 – 1,3 – 1,7 – 2,0 – a tak dále až k celé čtyřce, takže německá dvojka je tím pádem o něco lepší než ta česká.

Letní semestr v Lipsku sice začíná až v dubnu, ale už teď se na něj vlastně vcelku těším.