„Whit's fur ye'll no go past ye“

Je pochopitelné, že po zhlédnutí Statečného srdce s kamarády a disneyovské Divošky s mladšími sourozenci jsem měla trochu skreslené představy, avšak když jsem v září dorazila do sluncem prozářeného Skotska, několik z nich mne opustilo. Právě ono slunce mne do jisté míry překvapilo a po dvou měsících mohu konstatovat, že Skotsko není tak deštivé, jak se mnohým zdá. Ano, je pravda že srážek je tu více než v Čechách, ale i přesto to neznamená, že zde převládá ponurá, vlezlá nálada umocněná ještě ponurejším počasím. Sama jsem toho důkazem a už jen to, že jsem si za deset týdnů nestihla koupit deštník, svědčí o tom, že se to dá přečkat.

Tímto jsem asi vyčerpala téma počasí a ráda bych se přesunula k zajímavějším tématům, jako je samotný jazyk, kterým se ve Skotsku mluví. Nenechte se zmást Wikipedií, která vás přesvědčí o tom, že jako v celém království se i ve Skotsku mluví anglicky. I přestože je jazyk Skotů do jisté míry angličtině podobný, silný přízvuk dokáže člověka spolehlivě zmást. Přestože se učím angličtinu takřka od školky a zúčastnila jsem se nejedné anglické olympiády, často jsem se přistihla v konverzacích se Skoty kývat, aniž bych si byla vědoma toho, co onen dotyčný dí. Tato neschopnost porozumět se může jevit obzvláště ošemetná tehdy, kdy se ptáte kolemjdoucího na to, kde je knihovna a po vysvětlení se vydáte opačným směrem. I přestože se jazyk může jevit nepřístupně, stejně jako čeština má své kouzlo a také ustálené fráze. Jednu takovou jsem se naučila na tradičních edinburských sobotních trzích pod hradem. Tam většinou najdete jak organickou zeleninu, tak i poklady jako viktoriánský zvon z dívčí internátní školy, či historickou bižuterii. Právě jeden vintage prsten mi padl do oka a než jsem si stačila vytáhnout peněženku, tak jej žena přede mnou stačila koupit. Prodavačka, která se musela mým rozčarováním dobře bavit, mi řekla „Whit's fur ye'll no go past ye,“ což, jak mi posléze vysvětlila, znamená něco jako „asi ti to nebylo souzeno.“ Má otevřená pusa se vzápětí proměnila v úsměv a tak věrně odrazila mé mírné pobavení z toho, že měla pravdu.

Jednou z nejhezčích věcí na Skotsku je samozřejmě i příroda, která nenechá jak sportovce tak ani milovníky Jany Eyrové chladné. Mám to štěstí, že se mé koleje nachází na úpatí Artušova sedla (vyhaslé sopky). Skýtá se mi tak denně úžasná podívaná na zelenou horu, která je jednou z hlavních atrakcí města. Právě příroda vybízí člověka k procházce a je velmi těžké nezatoulat se právě kvůli její kráse. Sama jsem se jednou vydala běhat a k mému překvapení jsem “objevila” překrásné jezero, Skoty v kiltech, jak hrají golf, ve Skotsku téměř národní sport, a rozsáhlé hřiště, na kterém dívky z místní střední školy hrály rugby. Oskar Wilde jednou řekl, že „Rugby je příležitostí, jak udržet třicet rváčů dál od centra města.“ V případě Edinburghu toto ovšem neplatí, jelikož ono hřiště spolu se sopkou, jezerem, golfovým klubem a hradem z dvanáctého století jsou zasazeny téměř v jeho srdci, což činí Edinburgh o to zajímavější.

V poslední řadě bych se ráda vyjádřila k edinburské univerzitě jako takové, která je jedním z hlavních kontrastů mezi Skotskem a Českem. Od kamarádů z Čech často slýchávám, jak nezvyklé je si s profesory vykat a oslovovat se „kolego“. Mnoho z nich tak popisuje nově nabytý pocit odpovědnosti a důležitosti pramenící právě z jakéhosi profesionálního a důležitého klimatu českých vysokých škol. K mému překvapení jsem se takového odstupu od profesorů zde nedočkala. Není to dané pouze tím, že se v angličtině nevyká. Domnívám se totiž, že málokterý český univerzitní profesor láká studenty na přednášku čokoládovými žabkami či oblekem Spocka ze seriálu Star Trek při halloweenské přednášce. Neznamená to, že se tu studium bere na lehkou váhu, to rozhodně ne. Na druhou stranu je studenty vítáno s profesory vést ohnivé debaty v ekonomickém fóru či s nimi sledovat stand-up komiky, jak odlehčeně vysvětlují základy ekonomie a kognitivních věd.

Je pravda, že místo toho, aby dávaly dobrou noc, se tu lišky hrabou v popelnicích a houkání sov pod okny není nikterak příjemné. I přesto je Skotsko úžasnou zemí, jejíž průzkum mne baví čím dál tím více a jejíž návštěvu každému vřele doporučuji.

St. Leonard's Hall, součást univerzitních kolejí