Vzpomínka na Singapur a život v CERNu

Na National University of Singapore se mi podařilo navštěvovat jeden z nejzajímavější předmětů za celou svoji dobu na univerzitě – Úvod do teorie částicové fyziky, získala jsem svou vysněnou stáž, a hlavně jsem potkala skvělé lidi a navštívila úžasná místa, o kterých se mi dřív ani nezdálo. Projela jsem se kultovním Star Ferry (hvězdným trajektem) s výhledem na pitoreskní panorama Hong Kongu, povečeřela typický kantonský dim sum v michelinské restauraci, vyzkoušela jsem jízdu tzv. ding-ding, klasickou dvoupatrovou tramvají, nebo snad známým eskalátorem Central – Mid-Levels, jenž je nejdelší na světě. Taky jsem se vydala na Borneo, kde jsem se prostřednictvím starých rybářských bárek přemisťovala z jednoho malého, většinou panenského a neobývaného, ostrova na druhý, a kde jsem viděla jedny z nejkrásnějších pláží v mém životě, s ještě kouzelnějšími západy slunce. Lezla jsem po horách, procházela se deštným pralesem a poznala jsem krásy exotické divočiny, kterou Borneo nabízí. Zároveň jsem se dozvěděla více informací o kriticky ohrožených orangutanech v rehabilitačním centru Sepilok. Rovněž jsem se snažila odškrtnout si některé z „X věcí, které musíte v Singapuru navštívit“, a proto jsem se po dlouhých a intenzivních týdnech strávených na univerzitě občas rozhodla opustit brány kampusu a ocitla se třeba u Marina Barrage pozorujíc vyhlášené světelné show, v restauraci v moderní čtvrti Clarke Quay, nebo na pláži na ostrově Sentosa.

Můj rok strávený v Singapuru měl své dobré dny, špatné dny a všechno mezi tím. Nebudu lhát, byla to jedna z nejtěžších výzev, se kterou jsem se musela vypořádat, ale také něco, z čeho budu těžit po zbytek svého života. Navíc jsem po obdržení výsledků zkoušek zjistila, že se mi podařilo dosáhnout First Class i ve třetím ročníku. Do čtvrťáku, posledního roku mého studia na UCL, můžu nastoupit s klidným svědomím a co se týče akademických výsledků, s nejlepší možnou pozicí, jakou jsem mohla mít. A to už se mi vyplatilo nyní, jelikož jsem si zajistila první volbu tématu své magisterské práce „Exotic contributions to double beta decay“, s hlavním cílem identifikovat nové modely rozpadu izotopů ve dvojitém beta rozpadu.

Ale proč jsem teď ve Švýcarsku? Jak jsem již zmiňovala, získala jsem svou vysněnou letní stáž – v CERNu! Jsem součástí skupiny zabývající se fyzikou neutrin a pracuji na vývoji prototypu nového detektoru Super-Fine-Grained Detector (SuperFGD) a jeho kalibračního systému pro výměnu blízkého detektoru T2K v roce 2021. T2K je experiment v Japonsku, který zkoumá oscilace neutrin, příp. antineutrin v budoucnosti, což by mohlo vést ke zjištění, zda neutrina jsou či nejsou Majorana částice, tj. že neexistuje žádný rozdíl mezi neutrinem a antineutrinem.

Věřte mi, když řeknu, že pro studenta částicové fyziky neexistuje více inspirativní a formativní zkušenost, než dostat příležitost stát v popředí vědy a být nějakým způsobem asociován s CERNem. Jen myšlenka toho, že mám právě teď v batohu svůj cernovský odznak a jsem součástí této mimořádné spolupráce vědců z Evropy a ze světa, je neskutečná. A to obzvláště proto, že jsem se alespoň na krátkou chvíli stala jedním z členů instituce, kde byla experimentálně potvrzena existence Higgsova bosonu, a jehož objev byl jednou z hlavních událostí formující můj zájem o částicovou fyziku v jeho rané fázi. 

Budu-li se závěrem snažit o shrnutí, jsem si jistá, že mám před sebou vzrušující léto – během týdne trávím čas v laboratoři a o víkendech cestuji po Švýcarsku či Francii. A v září? To se budu stěhovat zpět do Londýna, připravovat se na můj poslední rok na UCL a také se začínat poohlížet po případných PhD pozicích po ukončení studia – protože jak se, alespoň v angličtině, říká: „The carousel never stops turning“.