Výzvy přede mnou i za mnou

Je potřeba dělat daně, zařizovat ubytování na další rok, plánovat na různá období budoucí, papírovat a tak podobně. Ve školních a mimoškolních aktivitách taky probíhá spousta "rozlučkových" či opravdu rozlučkových událostí, no a samozřejmě nálož výuky je stejná jako vždy, tedy rozhodně ne zanedbatelná.

V letošním jarním trimestru jsem se zabýval rozmanitou řádkou věcí - naučil jsem se něco o společenských sítích (Slyšeli jste o tom, jak prý většina lidí na světě má mezi sebou maximálně "6 degrees of separation"? Takovými věcmi se zabývá celá věda, které se říká network science.), něco o PR (jeden z mála předmětů na univerzitě, kde tiskový mluvčí univerzity může být nesmírně vítaným hostujícím přednášejícím), a něco o ekonomii veřejných financí (ony ty daně, odvody, důchody apod. v USA vlastně nejsou v principu zas tak strašně odlišné od těch evropských). Objevila se látka těžší i lehčí, ale rozhodně nebylo mnoho času odpočívat.

Byla a je tu totiž otázka papírování do Bolívie. Možná by to laika na první dobrou nenapadlo (mě tedy určitě ne), ale Bolívie má docela přísné a podrobné požadavky na lidi, které do země vpustí na studentské vízum, byť to vlastně bude přibližně na dobu, po kterou by člověku vydrželo i vízum turistické, které bych jako Evropan nemusel ani mít. Jenže se jde studovat, tak je potřeba štempl studentský. No a za takových okolností je potřeba prokázat letenku či lístek do i ze země, to abych náhodou do Bolívie neemigroval, doložit, že nemám HIV a jsem očkován proti žluté zimnici, že mám dost peněz na to přežít ty tři měsíce v Cochabambě, doložit potrvzení od policie, že jsem poslední dobou nic neprovedl a spousty dalších věcí k tomu. A pak tramtadá! Bolívie v Česku žádný konzulát nemá, takže hurá do Vídně nebo do Mnichova si o ono vízum osobně zažádat a doufat, že se nestane nic ve smyslu "Tady vám chybí razítko, XY, takže opravit a přijďte si zítra." No alespoň mám pěknou záminku na to, udělat si výlet do Vídně :) I když tedy snad jenom jeden.

Musím přiznat, že ačkoliv mě nejspíš ještě mnoho vzrušujících zážitků teprve čeká, neubráním se občas myšlenkám na to, jak rychle ty tři roky utekly a že vlastně vstupem do toho čtvrtého vbíhám do cílové rovinky. A i když všem vytrvale vykládám, že bych se v Americe dlouhodobě neusadil, už teď mi začíná být zřejmé, jak mi země Hvězd a pruhů bude chybět. Ale ještě předtím Bolívíe! Snad abych si šel oživit španělštinu :)

Hezké léto všem.